Z naší přírody

Ochrana přírody 2/2022 — 21. 4. 2022 — Z naší přírody — Tištěná verze článku v pdf

Jeskyně Českého krasu

autoři: Michal Hejna, Olga Suldovská

Pojem Český kras poprvé použil Jaroslav Petrbok v roce 1922 (Petrbok 1922). Tehdy ovšem zvolil tvar český Kras a označil tak pouze okolí Tetína a Koněprus, které porovnával se slovinským pohořím Kras. Ještě během čtyřicátých let 20. století užíval variantu Český Kras a teprve počátkem padesátých let 20. století se u něj setkáme s dnes zaběhlou pravopisnou formou Český kras (PETRBOK 1956).

Jak si Český kras stojí v porovnání se svým slovinským vzorem? Moc dobře ne. Škrapy se zde téměř nevyskytují nebo byly zničeny našimi předky na výrobu vápna, závrty jsou tak nepatrné, že je rozpozná jen zkušené oko pozorovatele, z těch několika vývěrů většina nestojí za řeč, ponornou řeku tu nenajdeme. Zbývají tak jeskyně. O nich bylo u místních lidí vždycky povědomí již od pravěku. Mimo jiné to lze dokumentovat tím, že celkem ze 77 jeskyní Českého krasu známe archeologické nálezy, tedy naši dávní předci o nich dobře věděli. Odraz jeskyní v literatuře byl ale minimální. Ještě v druhé polovině 19. století bylo v psané literatuře z Českého krasu uváděno jménem jen několik jeskyní. Jednalo se například o Prokopskou jeskyni, jeskyni sv. Ivana, Turské maštale, Kodskou jeskyni a jeskyni Ve vratech (dnes spíše známou jako Axamitova brána). Jeskyně byly zkoumány, ale většinou za archeologickým či paleontologickým účelem. Zřejmě prvními badateli, kteří se zajímali o jeskyně samotné, byl počátkem 20. století tehdejší student architektury Anton Hoenig se svou skupinou. Ti publikovali v letech 1909–1912 čtyři články, v nichž popisují dvacet jeskyní, včetně tehdy nejdelší Barrandovy jeskyně, kterou také pojmenovali (ŽÁK, CLEK a MAJER et al. 2021).

Výzkum jeskyní v průběhu času

Další systematický výzkum jeskyní proběhl až o tři desítky let později a je spojen se jménem Vladimíra Homoly. Ten vedl od roku 1939 pod patronací Státního archeologického ústavu a Úřadu pro ochranu přírody podrobnou dokumentaci jeskyní Českého krasu, která vyústila do roku 1947 k popisu více než 120 českokrasových jeskyní (ŽÁK et al. l. c. 2021).

Mapa Českého krasu s vyznačením krasových skupin a jeskyní. Autor Ivan Balák

Od 40. do 70. let působilo v Českém krasu několik spolků zabývajících se jeskyněmi (např. Krasová sekce Národního muzea, Speleologický klub Praha, Jeskyňářská skupina Zlatý kůň apod.). Jejich členové byli u objevu či dokumentace několika významných jeskyní (1945 – Srbské jeskyně, 1950 – Koněpruské jeskyně, 1969 – Čeřinka). Rok 1972 přinesl z jeskyňářského hlediska dvě významné události, vyhlášení CHKO Český kras a objev jeskyně Arnoldka (1360 m) v lomu na Čeřince.

V roce 1975 objevili tetínští jeskyňáři jeskyni Martina (tehdy 415 m, dnes 620 m), která byla dlouho nejdelší jeskyní objevenou mimo lom. Překonal ji až objev koněpruských jeskyňářů, kterým se v roce 1988 podařilo proniknout do 1884 m dlouhé jeskyně Jezerní Ementál. To už byli jeskyňáři deset let sdružení pod hlavičkou České speleologické společnosti, jejímiž zakládajícími členy se v Českém krasu stali jeskyňáři ze základních organizací (ZO) 1-01 Český kras, 1-02 Tetín, 1-04 Zlatý kůň, 1-05 Geospeleos, 1-06 Speleologický klub Praha a 1-07 Krasová sekce. Později k nim přibyly ještě ZO 1-10 Speleoaquanaut a 1-11 Barrandien.

Průzkum a výzkum Českého krasu není ještě zdaleka dokončen. Svědčí o tom i některé významné objevy z posledních let. V roce 2003 se jeskyňářům ze ZO 1-06 Speleoklubu Praha podařilo propojit Srbské a Netopýří jeskyně, čímž vznikl systém dlouhý dnes 1381 m. V letech 2008–2014 byly mnoha dílčími objevy díky činnosti jeskyňářů ze ZO 1-04 Zlatý kůň a ZO 1-11 Barrandien objeveny dnes 840 m dlouhé Petzoldovy jeskyně.

Nejvýznamnějším objevem je ale jeskyně Na Javorce, kterou se v letech 2001–2011 podařilo jeskyňářům ze ZO 1-11 Barrandien prodloužit z několika metrů na systém dlouhý 1872 m. Současná délka jeskyně přesahuje 1920 m, čímž je nejen druhou nejdelší jeskyní Českého krasu, ale s hloubkou 129 m i nejhlubší.

Evidence jeskyní

K těmto nejvýznamnějším objevům se každý rok přidávaly nižší desítky dalších jeskyní, jejichž souborná evidence ale dlouho chyběla. O první soupis všech jeskyní se pokoušel v 90. letech Ondřej Jäger, ale úspěšní byli až později Karel Žák s četnými pomocníky a spoluautory, kteří publikovali kompletní seznam v roce 2003 ve sborníku Český kras. Od té doby zde každé dva roky zveřejňují dodatky a změny.

K evidenci jeskyní a podrobnějších údajů o nich (a to nejen na území Českého krasu) slouží od roku 2009 celostátní databáze JESO (Jednotná evidence speleologických objektů), jež je součástí Informačního systému ochrany přírody. Přístupná je na webové adrese https://jeso.nature.cz. Široká veřejnost může nahlížet pouze do údajů o vybraných jeskyních. Ostatní záznamy jsou dostupné jen pro uživatele s oprávněním udělovaným AOPK ČR na základě smlouvy o přístupu. V oblasti Českého krasu je veřejnosti umožněno nahlížet na detailní údaje u 31 známých jeskyní. K 31. 12. 2021 je zde evidováno 691 jeskyní, a to jak existujících, tak v dávné i nedávné minulosti zaniklých, převážně těžbou.

Krasová oblast Český kras se označuje kódem K11287. Náleží karsologické jednotce Krasová a pseudokrasová území barrandienské jednotky (112) karsologického celku Krasová a pseudokrasová území západních a středních Čech (110) a do karsologické soustavy Českomoravská krasová a pseudokrasová území (100).

Podle karsologického členění se krasová oblast Český kras skládá z dvaadvceti krasových skupin (viz tabulka).

Objevy a výzkumy v současnosti

Objevování i zánik mnohých jeskyní v Českém krase je v mnoha případech ovlivněno těžební činností. V současné době je evidováno 87 zaniklých jeskyní. Při objevu jeskyně důsledkem těžební činnosti mají osoby oprávněné k dobývání podle § 10, odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, povinnost bezodkladně oznámit zjištění jeskyně orgánu ochrany přírody. A následně pak, po nezbytně nutnou dobu, pokud nebude ohrožena bezpečnost a ochrana zdraví při práci, zastavit dobývací činnosti, které by mohly jeskyni poškodit. Na své náklady zajistí její dokumentaci a tu předají orgánu ochrany přírody. V Kruhovém lomu byly posledními popsanými jeskyněmi Čtyřicítka, která byla dokumentována roku 2017 jako torzo korozní chodby. Dále jeskyně zvaná Torzo u Zdeniny (Zdenina jeskyně zanikla v důsledku těžební činnosti roku 2006), která byla mapována také roku 2017. Jeskyně Klíšťovka byla zjištěna pod skrývkovou etáží na konci roku 2018, odkrytá však již byla o dva roky dříve. Ve velkolomu Čertovy schody bylo za poslední desetiletí objeveno 12 jeskyní. Všechny tyto jeskyně byly po svém objevu zdokumentovány. Jeskyně, které leží uvnitř schváleného dobývacího prostoru, bývají po záchranném výzkumu a jejich dokumentaci odtěženy. Zůstávají ty, které buď leží na okraji dobývacího prostoru, anebo z něj vybíhají. Do dnešních dnů zůstala dočasně jen spodní část Korozní jeskyně, která je však po odstřelu v lomu zavalena, jeskyně Kostnice s nálezy kostí obratlovců, která vybíhá z dobývacího prostoru, a několik dalších jeskyní, ve kterých ještě nebyl záchranný výzkum ukončen.

Z nově objevených jeskyní mimo aktivní lomy v posledních letech můžeme uvést například jeskyni z roku 2015 Vývěr nad Klášterem, kterou tvoří částečně zahliněné pukliny, odkryté sondážními pracemi v místě krasového vývěru. Na přelomu let 2017 a 2018 byla rozšířením dříve známého krasového kanálku v bývalém lomu Pod Hradem objevena Kubrychtova jeskyně. Roku 2018 byla v nestabilní suti ve svahu nad Berounkou objevena jeskyně v Řečíně. Při obhlídce dalšího lomu s ukončenou těžbou byla roku 2019 objevena jeskyně Tygří past s překvapující délkou 56 m. Roku 2020 bylo bližším průzkumem strmých skalních stěn krasové skupiny Zlatý Kůň, Kotýz zdokumentováno a zaevidováno pět jeskyní. Některé z těchto portálů byly známy již dříve (pro obtížnou dostupnost byly však dokumentovány až nyní), další byly objeveny nově. V oblasti Tetínských skal byly objeveny dvě drobné jeskyňky. V Kodských skalách byla objevena Mírova jeskyně.

Stejně jako narůstá počet známých jeskyní, pokračuje i jejich vědecký výzkum. Převažující názor na jejich vznik přešel od roku 2000 postupně od klasické představy vzniku jeskyní sestupnými vodami, infiltrujícími na výšinách a vyvěrajících v údolích, ke složitějším modelům vzniku jeskyní. Kromě bezpečně doloženého vzniku zřejmě jen menšího podílu dutin termálními vodami bylo jako hlavní mechanismus vzniku jeskyní rozpoznáno natlačování povodňových vod velkých řek do krasových dutin. Jeskyně Českého krasu jsou tedy dnes z většiny řazeny k břehovým infiltračním korozním jeskyním freatické a epifreatické hydrogeologické zóny. Jejich vznik souvisí s oscilacemi hladin ve velkých vodních tocích, které protékaly a protékají touto oblastí napříč.

Pozadu nezůstával ani výzkum sedimentárních a minerálních výplní jeskyní a archeologický výzkum. Vzorky z jeskyní Českého krasu přispěly k objevu celosvětově geneticky nového typu jeskynních minerálů – kryogenních jeskynních karbonátů, vznikajících v jeskyních v dobách ledových v souvislosti s permafrostem. Unikátní jsou speleotémy s opálem a dalšími formami SiO₂. Nejnovějším poznatkem výzkumů v jeskyních bylo nedávné datování kostry ženy z Koněpruských jeskyní. Na základě analýzy DNA se ukázalo, že patřila k velmi rané migrační vlně lidí moderního typu do Evropy před více než 45 000 lety. S trochou novinářské nadsázky tak můžeme říci, že z Koněprus známe nejstarší moderní Evropanku.       ■

Úvodní foto: Barrandova jeskyně byla do roku 1945 nejdelší jeskyní Českého krasu. Foto Martin Majer

 

Literatura:

Petrbok J. (1922): Z výzkumu Českého Krasu – Krása našeho domova, 3: str. 40–41

Petrbok J. (1956): Český kras ve výzkumu do roku 1950 – Anthropozoikum , 5: str. 9–46. Praha

Žák K., Cílek V., Majer M. (Eds., všichni autoři: Bastl J., Bláha V., Budil P., Cílek V., Čermák S., Dušek M., Garkisch M., Hejna M., Heřman P., Horáček I., Juřičková L., Majer M., Moravec P., Podroužková Š., Pohunek J., Řezáč M., Sklenář K., Stolz D., Svoboda D., Špryňar P., Veselý J., Wagner J., Žák K.; 2021): Srdce Českého krasu – obec Srbsko a krajina v jejím okolí. – Dokořán: 1–300. Praha.

Žák K., Kolčava M., Hejna M., Živor R. (2021): Databáze jeskyní Českého krasu: doplňky a změny za období od 1. října do 30. září 2021 – Český kras (Beroun), 47: str. 45–54

 

Autoři:

Olga Suldovská – suldovska@caves.cz

Michal Hejna – michal.hejna@lhoist.com

Fotografie:

Martin Majer – Martin.Majer@seznam.cz

Mapa:

Ivan Balák – balak.ivan@seznam.cz