Výzkum a dokumentace

Ochrana přírody 1/2015 — 4. 5. 2015 — Výzkum a dokumentace — Tištěná verze článku v pdf

Zpráva o stavu druhů přílohy I
 Směrnice o ptácích

Výsledky hodnotících zpráv 2013

Autor: Eva Vojtěchovská

Hodnotící zprávy dle Směrnice o ptácích se těmto zprávám vyrovnaly, a to jak časově (prodloužení reportovací periody z původních 3 let na 6 let), tak i obsahově (podávání samostatných zpráv pro každou populaci hodnoceného druhu zvlášť). Druhy byly hodnoceny samostatně také v rámci odlišných populací, tedy v rámci populace hnízdní, zimující a tahové.

První hodnotící zprávy v nové podobě jsme odevzdávali v roce 2013, a to za pětileté období let 2008–2012. První reportovací perioda byla ukončena už po pěti letech právě z důvodu časové synchronizace s reportovací povinností hodnotících zpráv dle Směrnice o stanovištích. Další reportovací perioda již bude šestiletá (2013–2018) s odevzdáním hodnotících zpráv v roce 2019.

Pro hodnotící zprávy byly použity zdroje dat AOPK ČR (Nálezová databáze OP, hodnocení výsledků monitoringu druhů přílohy I v letech 2005–2010), České společnosti ornitologické, (databáze Avif, databáze Jednotného programu sčítání ptáků), údaje z Atlasu hnízdního rozšíření ptáků a v neposlední řadě i výsledky zimního sčítání vodních ptáků a výsledky kroužkování ptáků.

 

Druhy přílohy I Směrnice o ptácích

Příloha I Směrnice o ptácích vyjmenovává pro celou EU necelých 200 druhů ptáků. Vzhledem k tomu, že samozřejmě ne všechny druhy se na našem území vyskytují či zde mají významnou populaci z hlediska EU, bylo z těchto dvou set druhů v roce 2004 vybráno (na základě několika kritérií) druhů 60, z nichž pro 44 byly v letech 2005 a 2009 vyhlášeny ptačí oblasti.

Původním záměrem rozdělení druhů do příloh Směrnice o ptácích byla identifikace jejich významu z hlediska celé Evropy. Členské státy měly povinnost pro tyto druhy vyhlásit ptačí oblasti, provádět pravidelné sledování jejich stavu a následně i reportovat jejich stav a trendy vývoje početnosti směrem k Evropské komisi. Vymezení ptačích oblastí i pravidelné sledování stavu většina členských států provedla a prováděla. Reportovací povinnost se však v rámci synchronizace se Směrnicí o stanovištích změnila – došlo k zavedení povinnosti reportovat všechny přirozeně se vyskytující druhy na území členského státu, respektive všechny hodnotitelné populace těchto druhů. Pro Českou republiku tato změna náhle znamenala povinnost reportingu 228 přirozeně se vyskytujících druhů na našem území se všemi jejich populacemi (celkem tedy 237 zpráv), oproti původně uvažovaným 60 druhům přílohy I Směrnice o ptácích.

Jako jediná z členských států Evropské unie vedla ČR o nové reportingové povinnosti s Evropskou komisí spor. Pokud by totiž trval požadavek na reporting všech druhů ptáků a jejich odlišitelných populací vyskytujících se na území členského státu, nejednalo by se o sjednocení se směrnicí o stanovištích, ale nároky na druhy by zdaleka přesáhly požadavky na zbylé skupiny fenoménů (především druhů), a to finančně i personálně. Neexistuje totiž žádná skupina druhů, která se dnes monitoruje celá, tak jako je to požadováno u ptáků.

S Evropskou komisí jsme se sice v argumentech neshodli a povinnost reportovat všechny přirozeně se vyskytující druhy nám zůstala, přesto byly v roce 2013 hodnoceny pouze druhy přílohy I, které jsme v seznamu druhů pro jednotlivé členské státy měli určeny jako druhy, pro něž má být odevzdán plný report (všech 8 částí reportu, viz dále). Reporting se tedy týkal 47 druhů včetně jejich populací, tj. 50 reportů (40x hnízdní, 5x zimující a 5x tahová populace druhu).

 

Struktura reportu

Koordinací přípravy hodnotících zpráv byla pověřena AOPK ČR, přičemž zpracovateli reportů byli Ministerstvo životního prostředí (Obecný report), Česká společnost ornitologická (dále ČSO, odborné části Druhových reportů) a také sama AOPK ČR (obecné a ochranářské části Druhových reportů).

Zprávy byly po zpracování zaslány k oponentuře externím subjektům z akademické sféry a z institucí, které se významně podílejí na obhospodařování naší krajiny, ze sféry lesnické, zemědělské či správcům povodí. Od Českomoravské myslivecké jednoty, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR a Lesů České republiky jsme obdrželi připomínky, které jsme zapracovali nebo vypořádali.

 

Reportingová povinnost spočívá ve dvou typech dokumentů:

Obecný report

První dokument – Obecný report – je podáván za celé reportovací období pouze jeden. Dokument informuje o klasifikaci ptačích oblastí a shrnuje nejvýznamnější události, které se během implementace směrnice v daném období udály. Mezi tyto patří např. vyhlášení posledních dvou ptačích oblastí v roce 2009 – PO Českobudějovické rybníky a PO Dehtář. Tato část uvádí přehled implementovaných nebo připravovaných managementových plánů ptačích oblastí. V daném období byly pro 6 ptačích oblastí zpracovány samostatné souhrny doporučených opatření a pro 13 ptačích oblastí byla opatření zapracována do plánu péče o zvláště chráněná území, s nimiž jsou ptačí oblasti v překryvu.

Dále pak uvádí přehled plánů s kompenzačními opatřeními, přehled prací a výzkumů využitých pro ochranu druhů či management jejich lokalit; zde se hlavně zmiňuje monitoring druhů přílohy I Směrnice o ptácích, prováděný od roku 2005 AOPK ČR ve spolupráci s ČSO. Nakonec je možnost uvést přehled nepůvodních ptačích druhů – na našem území však v daném období žádné nepůvodní ptačí druhy zaznamenány nebyly.

 

Druhové reporty

Druhové reporty jsou samostatné zprávy k jednotlivým reportovaným druhům, respektive jejich populacím (hnízdní, zimující nebo tahové). Každý report je rozdělen do osmi částí, přičemž pro všechny přirozeně se vyskytující druhy se vyplňuje prvních pět částí a pro druhy přílohy I se reportují navíc i zbývající 3 části, které se týkají ptačích oblastí a jejich předmětů ochrany.

V částech druhového reportu, povinných pro všechny druhy, nalezneme obecnou část s informacemi o reportovaném druhu, dále části reportující početnost populace, trend početnosti populace, hnízdní rozšíření a jeho rozsah a trend. K druhům přílohy I přibývají další 3 části reportu – přehled implementovaných či připravovaných druhových akčních a managementových plánů, hlavní negativní vlivy a ohrožení a přehled implementovaných či připravovaných ochranářských opatření na podporu druhu.

K hnízdním populacím druhů byly vytvořeny čtvercové mapy hnízdního rozšíření vztažené k danému reportovacímu období. Hodnocení areálu rozšíření jednotlivých druhů bylo prováděno kvalifikovaným hodnocením na základě porovnání dat z Nálezové databáze ochrany přírody AOPK ČR, databáze Avif ČSO, databáze Jednotného programu sčítání ptáků ČSO a výsledků monitoringu druhů přílohy I AOPK ČR a ČSO s hnízdním rozšířením druhů, které je publikováno v Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR.

 

Vyhodnocení výsledků druhových reportů

Trend početnosti

Trend početnosti populace reportovaných druhů byl hodnocen u hnízdních populací nad očekávání dobře, neboť krátkodobý (období let 2000–2012) i dlouhodobý (období let 1980–2012) trend populace je stoupající nebo stabilní pro 82 % druhů (např. kulíšek nejmenší (Obr. 3), bukáček malý nebo luňák červený). Naopak klesající trend početnosti vykazuje v krátkodobém horizontu 10 % druhů, v dlouhodobém však již 15 % druhů. Při srovnání dlouhodobého a krátkodobého trendu zjišťujeme, že dva druhy jsou dlouhodobě klesající, ovšem krátkodobě mají dokonce stoupající trend početnosti (tetřev hlušec a lelek lesní). U některých druhů je však situace opačná. Dva druhy mají z dlouhodobého hlediska početnost populace hodnocenou jako stoupající (lejsek malý) nebo stabilní (výr velký), ale krátkodobý trend se prokázal jako klesající. (Graf 1)

Již ne tak dobře dopadlo hodnocení trendů populací zimujících druhů. Tři druhy z pěti hodnocených byly hodnoceny s kolísajícím (moták pilich, kalous pustovka) nebo klesajícím trendem (husa polní) v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Zbývající dva druhy mají trend stabilní krátkodobě i dlouhodobě (husa běločelá) nebo stoupající dlouhodobě a neznámý v krátkodobém horizontu (orel mořský (Obr. 2, Graf 2, Tab.)

 

Graf 1 Trend početnosti populace hnízdících druhů

Graf 2 Trend početnosti populace zimujících druhů

 

 Tab. Přehled výsledků hodnotících zpráv

 

Trend hnízdního rozšíření

Poměrně kladnému hodnocení trendu početnosti populace odpovídá ještě pozitivnější hodnocení trendu hnízdního rozšíření. Pro plných 98 % hodnocených druhů byl v krátkodobém horizontu trend vyhodnocen jako stoupající nebo stabilní, v dlouhodobém horizontu pak pro 90 % druhů (např. bukač velký, oba druhy čápů, luňák červený, jeřáb popelavý, sýc rousný nebo slavík modráček).

Z uvedeného je patrné, že některé druhy, které byly dlouhodobě hodnoceny s klesajícím trendem hnízdního rozšíření, byly v krátkodobém horizontu hodnoceny s trendem pozitivnějším, a to konkrétně s trendem stabilním (tetřev hlušec, lelek lesní a strnad zahradní). (Graf 3)

Zastoupení druhů v ptačích oblastech

Zajímavé výsledky dalo i hodnocení územního pokrytí populace daného druhu ptačími oblastmi. Hodnocení pro hnízdící druhy uvádí, že 13 reportovaných druhů (např. strnad zahradní, čáp bílý nebo moták pochop) se vyskytuje hlavně mimo ptačí oblasti (0–24 % lokalit výskytu druhu je v ptačí oblasti), naopak 10 druhů (např. sokol stěhovavý, kvakoš noční nebo jeřábek lesní) se vyskytuje většinou v ptačích oblastech (75–100 % lokalit výskytu druhu je v ptačí oblasti). Zbývajících 16 druhů (např. raroh velký, rybák obecný nebo skřivan lesní) má lokality výskytu rozmístěny relativně rovnoměrně v ptačích oblastech i mimo ně (25–74% lokalit výskytu druhu je v ptačí oblasti).

U zimujících druhů je situace poměrně nejasná, neboť u tří druhů je poměr lokalit v ptačích oblastech a mimo ně neznámý, resp. nehodnotitelný (kalous pustovka, orel mořský, moták pilich), u dvou druhů je rozmístění relativně rovnoměrné (husa polní a běločelá).

Hlavní ohrožení druhů

Ohrožení druhů vycházelo z předdefinovaného seznamu možných ohrožení rozdělených do šesti oddílů: a) zemědělství, b) lesnictví, c) ostatní způsoby využití biologických zdrojů, d) lidské zásahy a rušení, e) modifikace ekosystémů, f) přírodní biotické a abiotické procesy. Hodnocena byla také míra ohrožení (velký, střední nebo malý dopad na populace druhu) a lokalizace zdroje ohrožení (uvnitř nebo vně členského státu apod.).

Hodnocení ukázalo, že velký dopad na reportované druhy na našem území mají zejména ostatní způsoby využití biologických zdrojů (8 druhů: např. tetřev hlušec, tetřívek obecný, kopřivka obecná a husy – lovné aktivity), modifikace ekosystémů (6 druhů: např. bukač velký a bukáček malý – meliorace a vysoušení mokřadních lokalit nebo rybák obecný – regulace toků) a zásahy v rámci lesnického managementu (5 druhů: např. strakapoud bělohřbetý a prostřední – odstraňování starých a mrtvých stromů nebo datlík tříprstý – lesnický a pěstební management). Dále byly druhy hodnoceny jako ohrožené v rámci kategorií lidské zásahy a rušení (3 druhy: lelek lesní – ústup využívání území vojenskou činností nebo tetřívek obecný a tetřev hlušec – chybějící nebo nevhodná ochranářská opatření, rušení turismem a sportovními aktivitami), přírodní biotické a abiotické procesy (2 druhy: lelek lesní a tetřívek obecný – sukcese) a zemědělství (1 druh: moták pochop – užívání biocidů a chemických látek v zemědělství).

Hlavní ochranná opatření

Stejně jako ohrožující faktory druhů, tak i v reportovací periodě implementovaná ochranná opatření byla při hodnocení vybírána z předdefinovaného seznamu, rozděleného taktéž do šesti kategorií: a) ochranná opatření provedená v zemědělské krajině a otevřených habitatech, b) v lesích a zalesněných habitatech, c) v mokřadech, povrchových vodách a na pobřežích, dále pak d) ochranná opatření související s územním plánováním, e) s lovem a rybolovem a f) s urbánními oblastmi, průmyslem, energetikou a dopravou.

Nejvíce pro druh vysoce důležitých ochranných opatření bylo v reportovací periodě implementováno v kategoriích územní plánování (16 druhů: např. ledňáček říční, chřástal polní, jeřábek lesní (Obr. 4), či rybák obecný – péče o hnízdní biotopy, ponechání divočiny, sukcese v krajině apod. nebo pěnice vlašská – adaptace vojenského využívání území), lesy a zalesněné habitaty (13 druhů: např. kulíšek nejmenší (Obr. 3) a oba druhy luňáků – specifická lesnická opatření nebo jeřábek lesní a strakapoud bělohřbetý – obnovování či úpravy lesních biotopů a adaptace lesního managementu) a mokřady, povrchové vody a pobřeží (11 druhů: např. moták pochop, rybák obecný, bukač velký, bukáček malý, kopřivka obecná a husy – úpravy vodního režimu a zvýšení kvality vody). Dále byla implementována opatření v kategoriích urbánní oblasti (7 druhů: např. čáp černý a bílý, orel mořský a výr velký – adaptace energetických a dopravních systémů), zemědělská krajina a otevřené habitaty (6 druhů: např. strnad zahradní – specifická zemědělská opatření nebo kalous pustovka, moták pilich a chřástal polní – péče o travní společenstva a další otevřené habitaty, přizpůsobení doby sklizně apod.) a lov a rybaření (4 druhy: husa velká, polní a běločelá a kopřivka obecná – regulace nebo úprava lovných aktivit).

Uplatnění výsledků hodnotících zpráv

Jednotlivé výsledky hodnotících zpráv jsou důležitou informací o stavu či trendu vývoje početnosti a rozšíření populací jednotlivých druhů jak pro odborníky, tak i pro laickou veřejnost. Souhrn výsledků má pak význam hlavně jako celostátní, popř. celoevropský indikátor. Další termín odevzdání hodnotících zpráv spadá až do roku 2019, kdy již bude možno srovnat jednotlivé indikátory v hodnotících zprávách mezi sebou a srovnání použít jako měřítko splnění prvního cíle Strategie EU pro biologickou rozmanitost do roku 2020.

 

Všechny zprávy jsou k dispozici na:
http://bd.eionet.europa.eu/article12/report?period=1&country=CZ

 

Titulní fotografie článku:

Obr. 1 V rámci reportingu se hodnotí i tahová populace vybraných druhů, 
např. volavky bílé (Egretta alba).  Foto: Jan Ševčík

 

Obr. 2 Orel mořský (Haliaeetus albicilla) je jedním z pěti druhů, u nichž se reportovala zimující populace. Foto: Petr Mückstein

 

Graf 3 Trend hnízdního rozšíření druhů

 

Obr. 3 Populace kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) byla vyhodnocena jako stoupající, 
přičemž krátkodobý trend rozšíření byl hodnocen jako stabilní.

Foto: Petr Mückstein

 

Obr. 4 Odhadem asi 80 % hnízdní populace jeřábka lesního (Bonasa bonasia) se nachází
v ptačích oblastech. Foto: Petr Mückstein

 

Obr. 5 Nejvíce významných ochranných opatření se ukázalo být v kategorii zahrnující jak péči o biotop, tak i ponechání lokalit bez zásahu.

Foto: Jan Hamza