Právo v ochraně přírody

Ochrana přírody 5/2022 — 27. 10. 2022 — Právo v ochraně přírody — Tištěná verze článku v pdf

Návrh revize ochrany ohrožených druhů

autoři: Pavel Pešout, Jan Šíma, Eliška Blažejová, Lenka Tomášková, Lenka Filipová, Jana Fuglíková, Radek Hejda, Karel Chobot, Jindřiška Jelínková, Lenka Jeřábková, David Lacina, Ivan Mikuláš, Aleš Tenčík, Petr Vít

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „ZOPK“) kombinuje tzv. obecnou ochranu druhů, zajišťující všem populacím volně žijících druhů s výjimkou ekonomicky a epidemiologicky závažných taxonů, ochranu před ničením nebo poškozováním, s ochranou zvláštní, poskytující ochranu jedinců vybraných vzácných a ohrožených druhů. Výčet těchto druhů je stanoven prováděcím právním předpisem, vyhláškou č. 395/1992 Sb. (dále jen „vyhláška“). Prostřednictvím zvláštní druhové ochrany a tzv. obecné ochrany volně žijících ptáků je v rámci ZOPK současně zajištěna transpozice směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků, které obě zahrnují požadavky týkající se ochrany jednotlivých druhů. Jedinci volně žijících obratlovců jsou dále chráněni ustanoveními zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, v platném znění, který zahrnuje také ustanovení týkající se právě volně žijících zvířat a reflektuje mj. požadavky výše zmíněných směrnic v oblasti zakázaných způsobů lovu či odchytu živočichů. Ochrana některých tzv. konfliktních druhů živočichů je dále posílena zákonem č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Předcházení a náprava ekologické újmy na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích je součástí (spolu s dalšími oblastmi) zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě – tento zákon však, s ohledem na řadu pojmových i procesních nejasností, nebyl v praxi dosud aplikován.

Hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia), podle červeného seznamu kriticky ohrožený motýl, který patří mezi nejohroženější denní motýly v Evropě, v ČR se vyskytuje již pouze v západních Čechách, do stávající vyhlášky zařazen není, a proto pro něj AOPK ČR nemůže připravit a realizovat pro něj záchranný program.  Foto Václav John

Současná krajina je většinou tvořena mozaikou intenzivně obdělávaných ploch, ploch opuštěných či různě poškozených, a zastavěných území. Přičemž zastavěnost a neprostupnost krajiny narůstají, nevhodné nastavení zemědělského, lesnického a rybničního hospodaření přetrvává a negativní proces homogenizace krajiny zvětšováním krajinného zrna pokračuje. Je nasnadě, že jak druhům vázaným na poslední fragmenty původních přírodních stanovišť, tak na tradičně udržovanou a využívanou krajinu do období první poloviny minulého století zvoní hrana. Jsme proto svědky hromadného vymírání celých gild druhů (př. ČíŽek & kol. 2009, Vermouzek & kol. 2018). Nezbytným krokem k celkovému zlepšení stavu krajiny a jejího využívání není legislativní změna, ale lepší využívání stávajících legislativních nástrojů obecné ochrany přírody a krajiny (Lacina, Pešout 2018), např. změna paradigmatu územního systému ekologické stability (Hlaváč, Pešout 2017), důslednější aplikace ochrany významných krajinných prvků a dalších nástrojů obecné ochrany přírody (Pešout, Hošek 2012) či využívání nástrojů územního plánování jak pro ochranu cenných území, tak i pro ochranu druhů (Pešout, Hlaváč, Chobot 2018a,b) a lepší zacílení subvencí pro hospodaření v krajině (např. Čámská 2018). Akutní potřeba změny v našem přístupu k využívání přírody a krajiny se odráží také v nyní projednávané nové legislativě EU k obnově přírody (Nature Restoration Law) a měla by se v nejbližší době projevit i v České republice (Havel 2022, Stejskal 2022).

Ochrana krajiny jako celku je doplňována územní ochranou přírody – zvláště chráněná území a lokality soustavy Natura 2000 vytvářejí ostrovy či nášlapné kameny pro část přírodních hodnot a populací jednotlivých ohrožených druhů. Ve zvláště chráněných územích je zajištěno plánování, realizace péče a její vyhodnocování i s ohledem na ohrožené druhy, pokud jsou předmětem ochrany příslušných chráněných území, nebo představují indikátor kvality chráněných biotopů. Zvláště chráněná území však mohou zajistit dlouhodobé přežití pouze menší skupiny organismů, stav většiny ohrožených druhů i při zajištění sebelepší péče mohou ovlivnit jen částečně.

Zvláštní ochrana druhů je tedy jedním dílkem, byť zásadním, ale ne všespásným, v mozaice výše zmíněných nástrojů ochrany přírody, prioritizující péči a ochranu o nejohroženější druhy. Třicet let starý koncept zvláštní ochrany druhů postavený primárně na ochraně jedinců je však již zastaralý. Řadu let se vedou v odborné veřejnosti diskuse o nutnosti změn příslušné části ZOPK (viz např. Hošek, Dušek 2015), nedostatky stávající právní úpravy byly opakovaně identifikovány. MŽP zadalo zpracovat analýzu právních nástrojů mj. v druhové ochraně (Tuháček 2008) a srovnávací analýzy právních úprav v oblasti ochrany přírody ve vybraných evropských státech či jejich částech (v Bavorsku, Horním Rakousku, Polsku, ve Slovinsku, Švédsku, na Slovensku). První návrh na rekategorizaci zvláště chráněných druhů (dále jen „ZCHD“) vznikl v r. 2008 a první úplná revize ZCHD na základě zadání MŽP byla zpracována AOPK ČR a s odbornou veřejností projednána v letech 2010–2011 (Horodyská & kol. 2011). Vyhodnocení aplikace zvláštní druhové ochrany a formulování zadání pro její revizi obsahují dva základní koncepční dokumenty: Strategie ochrany biologické rozmanitosti 2016–2025 (Mach & kol. 2016) a Státní program ochrany přírody 2020–2025 (Mach & kol. 2020). Konkrétně Státní program formuluje hlavní cíl takto: „Je nutné revidovat stávající systém založený na ochraně všech jedinců a zaměřit se více na ochranu stanovišť a lokálních populací a ochranu jedinců diferencovat podle míry a způsobu ohrožení jednotlivých druhů.“

 

Stávající zvláštní druhová ochrana v případě hmyzu vede k postihům a kriminalizaci entomologů držících jedince ZCHD ve sbírkách, přitom nezajišťuje účinnou ochranu biotopů.    Foto archiv AOPK ČR

Nedostatky stávající právní úpravy

Zvláštní druhová ochrana v současném nastavení ZOPK není efektivní. Seznam ZCHD je, na základě zmocnění stanoveného ZOPK, uveden ve vyhlášce, nebyl však s výjimkou dílčích novel v roce 2006, kdy byl doplněn o „evropské“ druhy (v návaznosti na transpozici požadavků přísné ochrany vybraných druhů podle směrnice 92/43/ EHS) a v roce 2013, kdy byl vyřazen kormorán velký, měněn. V průběhu 30 let jeho platnosti samozřejmě došlo k významným změnám ve výskytu a početnosti řady druhů organismů a k významnému rozšíření poznání, seznam je proto silně zastaralý (Šíma, Zmeškalová 2018). Ačkoliv obsahuje velký počet druhů, řada jich na seznamu chybí nebo jsou zařazeny v neodpovídající kategorii. Povolované výjimky se zpravidla opakovaně týkají jen malého okruhu druhů. Petrifikací výčtu chráněných druhů je tak limitována nejen zákonná ochrana druhů, které se v čase staly ohroženými vyhynutím či vyhubením, ale také možnosti orgánů ochrany přírody využívat aktivní nástroje péče o tyto druhy (např. záchranné programy).

Současné názvy kategorií ZCHD jsou nevhodné, neodrážejí, ani nemohou odrážet ohroženost druhů. Instituty, které mají přísnou ochranu druhů ve vybraných případech racionalizovat (např. dohody o způsobu hospodaření na pozemcích s výskytem kriticky a silně ohrožených druhů rostlin; či stanoviska k některým zásahům do přirozeného vývoje ohrožených druhů živočichů) se téměř nevyužívají. Ochrana silně ohrožených a kriticky ohrožených druhů je v ZOPK formulována identicky, stupeň ochrany je jen omezeně využíván (resp. pro neaktuálnost seznamů ani nemůže být zásadněji využíván) při hodnocení závažnosti přestupku. V případě řady ZCHD není zásadní ochrana každého jedince, jak je to v současné době nastaveno, ale zachování populací a stanovišť těchto druhů. Stávající úprava je tak v případě mnoha druhů nadbytečně striktní a vede k plošnému porušování zákonných zákazů při běžném užívání krajiny a jejím obhospodařování, právní nejistotě hospodářů a uživatelů krajiny a také k omezení některých přínosných odborných aktivit a nutně i k faktické rezignaci na nevymáhání zákonem stanovených zákazů. Množí se také spekulativní využívání újmy za ztížení zemědělského a lesnického hospodaření a hospodaření na rybnících v důsledku omezení ze zákona. Ve většině současných případů povolování výjimek navíc nelze předem odhadnout konkrétní počet jedinců, kteří budou povolovaným záměrem dotčeni, takže ve skutečnosti se rozhoduje o dotčení lokální/místní populace druhu.

Zásadním nedostatkem je prakticky nevymahatelné nastavení ochrany biotopu ZCHD, kdy je prokázání jeho narušení podmíněno důkazem o tom, že škodlivý zásah způsobil usmrcení, zranění či narušení přirozeného vývoje ZCHD (v praxi obvykle prokazovaným právě přítomností uhynulých jedinců).

Kotvice plovoucí (Trapa natans) je druh, který může lokálně vytvářet početné životaschopné populace. Mezi hlavní příčiny ohrožení patří zánik či degradace jeho stanovišť v souvislosti s intenzivním rybničním hospodařením. Není důležitá ochrana jedinců, ale místních populací, proto je druh nově navržen do III. stupně ochrany.    Foto Barbora Čepelová

Principy navrhované revize

Návrh nové úpravy, resp. revize zvláštní druhové ochrany je postaven na následujících pěti hlavních principech, které se snaží odstranit zásadní nedostatky stávající právní úpravy:

1. Oddělená prioritizace péče o ohrožené druhy od prioritizace jejich zákonné ochrany
Priority aktivní péče o ohrožené druhy budou určovány výhradně stupněm ohrožení podle průběžně aktualizovaných červených seznamů. Celostátní červené seznamy dosud tradičně vydává AOPK ČR ve spolupráci s akademickými institucemi a vědeckými společnostmi, nově by měla být tato odborná činnost ukotvena přímo v ZOPK. Výsledkem této změny je možnost využívat aktivní nástroje druhové ochrany (např. institut záchranných programů) pro kterýkoli druh ohrožený vyhynutím nebo vyhubením na území ČR splňující příslušná kritéria (Zmeškalová 2017, Kostiuková, Čepelová 2017), i když nebude zařazen na seznam ZCHD. Dále je navrženo doplnění nového nástroje pro zajištění péče o druhy na regionální úrovni – regionálního akčního plánu a formální doplnění programů péče.

2. Zavedení prioritizace péče o přírodní biotopy
Česká republika disponuje kvalitními pravidelně aktualizovanými daty o rozšíření přírodních biotopů a patří mezi první evropské státy, které vydaly červený seznam biotopů (Chytrý & kol. 2020). Cílem novely je zahrnout do prioritizace péče i přírodní biotopy a nasměrovat zdroje ochrany přírody primárně na biotopy ohrožené vymizením. V této souvislosti bude nově zavedena možnost využít záchranný program také pro ohrožený přírodní biotop.

3. Zvláštní ochrana druhů postavená na ochraně jejich stanovišť
Primárním cílem navrhované úpravy u všech kategorií ZCHD je vymahatelná ochrana jejich stanovišť (biotopů), a to i v době, kdy se na daném stanovišti konkrétní chráněný druh nevyskytuje (např. místa pravidelného rozmnožování obojživelníků, zimoviště netopýrů apod.). Zavedeny budou přímo ochranné podmínky (zákaz) týkající se zničení či poškození biotopu, a nebude tak (jako dosud) nutné dovozovat „zásah do biotopu“ prostřednictvím porušení zákazu škodlivého zásahu do přirozeného vývoje konkrétních jedinců. Současně s tím bude možné již při počínajícím poškození biotopu nařídit omezení takové činnosti a včasnou realizaci nápravných opatření.

4. Zavedení kategorizace ZCHD odrážející míru ochrany druhů
Ohrožené druhy či skupiny druhů vyžadují odlišnou intenzitu a formu ochrany. V případě některých kriticky ohrožených druhů je třeba chránit doslova každého jedince, v případě jiných druhů postačí ochrana stanovišť a druhů na úrovni jejich místních populací (viz box 1). Není snadné pro různé skupiny organismů s různými životními strategiemi od hub přes vyšší rostliny, hmyz až po obratlovce stanovit průřezově zákonné ochranné podmínky. Je třeba znát míru ohrožení druhů, ale také jejich vlastnosti a nároky (rozdílný přístup u druhů s vysokou populační dynamikou a druhů s konzervativnějšími životními strategiemi a přirozeně nízkou početností apod.) a důvody ohrožení (odlišný přístup u druhů přímo pronásledovaných a druhů ohrožených změnami prostředí apod.). Pokud se chceme vyhnout neodůvodněně přísnému nastavení, nezbývá než ochranné podmínky podrobněji diferencovat. Samozřejmě bude i nadále nutné reflektovat požadavky právních předpisů EU a zajistit adekvátně transpozici ustanovení v oblasti ochrany druhů, což se také do podoby ochranných podmínek v rámci kategorií promítne.

5. Využití institutu ZCHD pouze u druhů, u kterých je to smysluplné 
Jde o princip pro zařazení druhu na seznam ZCHD, který bude uplatněn při tvorbě prováděcí vyhlášky. Pro výběr druhu je základním předpokladem vysoká míra ohrožení, avšak nikoli jediným. Zásadní je vyhodnocení smysluplnosti zavedení zákonných zákazů pro ochranu každého jednotlivého ohroženého druhu. Je zřejmé, že např. plevele, které jsou limitovány čištěním osiva, mezi ZCHD primárně nepatří (v této souvislosti je třeba zdůraznit, že aktivní péče o tyto druhy není jejich nezařazením mezi ZCHD limitována).

Stejně tak nemá smysl začleňovat mezi zvláště chráněné druhy takové, které dovede určit jen velmi omezený okruh specialistů (zde může být řešením ve vybraných případech zařazení celého rodu). U některých skupin druhů vyskytujících se běžně společně ve stejném biotopu může postačit zařazení pouze vybraného, tzv. vlajkového druhu. Blíže viz box 2.

Kromě uvedených hlavních principů je sledovaným cílem navrhované legislativní změny také zpřehlednění úpravy a odstranění dílčích nedostatků transpozice zmíněných právních předpisů EU v oblasti druhové ochrany přírody. Jde např. o stanovení postupu v případech, kdy se jedná o druhy chráněné na úrovni celé EU, jež se na území ČR běžně nevyskytují a jsou do ČR dovezeny. Návrh také využívá rozvoje Informačního systému ochrany přírody a zavádí postupy snižující administrativní náročnost a podporující elektronizaci státní správy.

Zavedení nových pojmů

Návrh revize ZOPK předpokládá zavedení některých nových pojmů či doplnění/úpravu terminologie stávající. Především vyčleňuje chráněné druhy hub, které dosud byly zařazeny mezi zvláště chráněné druhy rostlin. Byť jde o legislativu, která nemusí důsledně reflektovat biologické poznání, opětovné začlenení hub mezi rostlinami v současnosti již není obhajitelné.

Stávající znění ZOPK využívá pojem „populace“, který ale není pro účely zákona definován a vychází se tak z vědeckého vymezení tohoto pojmu. Vzhledem k tomu, že toto vymezení je velmi široké a variabilní, zejména pokud jde o určení prostorových, územních parametrů, je při uplatňování v rámci zákona obtížně využitelné. Nově se proto navrhuje definovat pro účely ZOPK pojem „populace“ a pojem „místní populace“ pro skupinu jedinců stejného druhu žijící na území vymezeném hranicemi souvislého biotopu druhu v daném místě, příp. ohraničeném spojitým výskytem druhu v daném místě. Cílem je odlišit část populace/oddělenou subpopulaci pro vyhodnocení zákazů ve zvláštní druhové ochraně, kde je úroveň celé populace až na výjimky (např. u endemitů) příliš široká. Úroveň populace zůstane nadále využívaná v obecné druhové ochraně.

Návrh obsahuje doplnění definice termínu „biotop“, který by se měl nově vztáhnout i na místní populaci, a dále jsou jako součást biotopu v reakci na dosavadní výkladové problémy explicitně označena i území nezbytná pro migraci a další přirozené přesuny druhu.

ZOPK pracuje s termínem běžné hospodaření, tento je pro potřeby revize zpřesněn doplněním některých lesnických a zemědělských činností.

V rámci novely s ohledem na zavedení nové terminologie bude nutné novelizovat i ostatní ustanovení ZOPK a další právní předpisy obsahující tuto terminologii např. zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), atraktivní druh denního motýla ve stávající vyhlášce zařazený do kategorie ohrožený. V současnosti se v ČR šíří, a proto nově není navržen mezi ZCHD.    Foto Václav John

FAQ

Návrh na základě zadání MŽP zpracovávala s využitím předchozích podkladů AOPK ČR v uplynulém půlroce. Snahou bylo již do přípravy tohoto prvotního návrhu zapojit přírodovědnou obec. Proto byl návrh průběžně diskutován se specialisty a vědeckými společnostmi pro jednotlivé skupiny organismů. Uvádíme zde reakce na nejčastější dotazy, které by mohly napomoci k celkovému pochopení návrhu.

1. Lze návrhem úpravy zvláštní druhové ochrany usměrnit běžné využívání krajiny?
Ochrana biodiverzity mimo zvláště chráněná území by měla být zajištěna především obecnou ochranou přírody, správným nastavením ekonomických nástrojů a způsobu hospodaření na státní půdě (zejména v lesích).

Institutem zvláštní druhové ochrany nelze nahradit nedostatky v nastavení legislativních, správních a ekonomických nástrojů určujících obecné přístupy k využívání krajiny a přírody. Navržené ochranné podmínky ZCHD však budou ve všech případech klást požadavky na to, aby nedošlo k poškození biotopů ZCHD, a podle charakteristik jednotlivých druhů (podle nově členěných kategorií) pouze připouští v některých případech možnost nezáměrného usmrcení jedinců, které však nesmí dosáhnout takové intenzity, že by došlo k ohrožení místní populace. Spolu s tím bude zakotvena povinnost aplikace preventivních opatření.

2. Nově je zaváděn pojem „místní populace“, bude ji orgán ochrany přírody schopen v konkrétním případě identifikovat?
Již od r. 1992 orgány ochrany přírody pracují při aplikaci ZOPK s termínem „populace“. Identifikace „místní populace“ bude pro orgány ochrany přírody jednodušší než „populace“. Zvláště když v zákoně budou identifikovány oba termíny, a tedy i rozdíl mezi nimi.

3. V druhém stupni ochrany je umožněno neúmyslné poškozování a rušení ZCHD při běžném hospodaření, přitom právě současné běžné hospodaření je hlavní příčinou úbytku mnoha druhů.
Zákonné zákazy se budou stále vztahovat na hospodaření, které poškozuje biotop či ohrožuje místní populaci ZCHD, byť by mohlo být vnímáno jako „běžné“. Stejně tak, pokud je hospodář na výskyt druhu upozorněn, nemůže již jít o „nezáměrný“ zásah do přirozeného vývoje ZCHD, na který se zákonný zákaz nevztahuje.

4. Je nutné zachovávat tři stupně ochrany, nebylo by je možné zjednodušit na dva?
Návrh se snaží stanovit systém umožňující přiměřenou intenzitu ochrany. V zásadě by pro diferencovanou ochranu postačily dvě kategorie: A. ochrana na úrovni jedinců a stanovišť a B. ochrana na úrovni populací a stanovišť. Avšak některé druhy ze skupiny B patří mezi prioritní druhy z hlediska evropských společenství, u kterých máme povinnost je chránit před úmyslným zabíjením či poškozováním, nebo jde o druhy, které nejsou ohroženy běžným hospodařením, ale je třeba limitovat úmyslné poškozování jedinců (např. nelegální lov). Proto je nutné uchování třístupňové ochrany. V případě dvoustupňové kategorizace ZCHD by např. roháč obecný musel být zařazen do nejpřísnější kategorie ochrany.

Má novela šanci na projednání?

Návrh v současné době AOPK ČR pod vedením MŽP dokončuje ve spolupráci se specialisty a vědeckými společnostmi. Poté bude MŽP návrh předjednávat s krajskými úřady a dalšími orgány ochrany přírody, MZe, zástupci uživatelů krajiny, ČMMJ, ČRS a dalšími institucemi a organizacemi. Po zapracování připomínek by mělo být v roce 2023 zahájeno oficiální projednávání novely ZOPK s předpokladem dokončení legislativního procesu v r. 2024.

Úkol revize zvláštní druhové ochrany byl zařazen mezi programové priority vlády ČR pro toto volební období a je zahrnut i v jejím legislativním plánu. Proto je nyní šance na projednání více než dekádu diskutované revize druhové ochrany velká.    ■

Úvodní foto: Skokan hnědý (Rana temporaria), v současnosti nejrychleji mizející žába z české krajiny, ve stávající vyhlášce není zařazen, nově navržen mezi ZCHD do III. stupně ochrany.    Foto Martin Waldhauser

- - - -

Seznam literatury:

• Čámská K. (2018): Kam by se mohla ubírat agroenvironmentální politika z pohledu ochrany přírody? Ochrana přírody 4: 18–22. Čížek L., Konvička M., Beneš J., Fric Z. (2009): Zpráva o stavu Země: Odhmyzeno. Vesmír 88:386-389.
• Hlaváč V. & Pešout P. (2017): Nová metodika vymezování ÚSES – promarněná příležitost. Ochrana přírody 4:6–9.
• Havel P. (2022): Stanovisko pro Parlament ČR k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody – návrh pozice z 29. 7. 2022. Nepubl. depon. in MŽP, 25s.
• Hošek M., Dušek J. (2015): Druhová ochrana potřebuje změnu. Fórum ochrany přírody 1: 9–11.
• Horodyská E., Krása A., Neuwirthová H., Tomášková L. (2011): Aktualizace seznamu zvláště chráněných druhů v České republice. Životné prostredie 45/5: 235–239. ÚKE SAV Bratislava.
• Chytrý M., Hájek M., Kočí M., Pešout P., Roleček J., Sádlo J., Šumberová K., Sychra J., Boublík K., Douda J., Grulich V., Härtel H., Hédl R., Lustyk P., Navrátilová J., Novák P., Peterka T., Vydrová A. & Chobot K. (2020): Červený seznam biotopů České republiky. Příroda 41. 172 s. AOPK ČR.
• Kostiuková J., Čepelová B. (2017): Jak probíhal výběr druhů pro záchranné programy ohrožených druhů rostlin. Fórum ochrany přírody 1: 13–16.
• Lacina D., Pešout P. (2018): Úvahy nad dalším směřováním druhové ochrany v ČR. Ochrana přírody 6: 10–13.
• Mach J., Pojer F., Plesník J., Hošek M., Dušek J., Trubačíková R. (2016): Strategie ochrany biologické rozmanitosti 2016–2025. MŽP, 136 s.
• Mach J., Pešout P., Rolfová E. (2020): Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky pro období 2020–2025. MŽP 114 s. Pešout P. & Hošek M. (2012): Ekologická síť v podmínkách ČR. Ochrana přírody; zvláštní číslo „Ekologická síť“: 2–8.
• Pešout P., Hlaváč V., Chobot K. (2018a): Ochrana biotopů ohrožených druhů v územním plánování, část I. Limity využití území z důvodu ochrany přírody. Ochrana přírody 73/2: 16–19. AOPK ČR Praha.
• Pešout P., Hlaváč V., Chobot K. (2018b): Ochrana biotopů ohrožených druhů v územním plánování II. Vymezení biotopu vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců. Ochrana přírody 73/3: 18–20. AOPK ČR Praha.
• Stejskal V. (2022): Návrh nařízení EU o právním rámci pro obnovu přírody v Evropě. Ochrana přírody: 18–21.
• Šíma J., Zmeškalová J. (2018): Aktualizace seznamu zvláště chráněných druhů a změny v druhové ochraně. Fórum ochrany přírody 1: 11–13.
• Tuháček M. (2008): Analýza relevantních právních, legislativních a správních nástrojů použitelných pro přípravu nového zákona o ochraně přírody a krajiny. 78 s. Nepubl., depon. in MŽP.
• Vermouzek Z., Reif J., Šálek M. (2018): Jak se mají polní ptáci v Česku? Ochrana přírody 4: 38–42.
• Zmeškalová J. (2017): Jsou záchranné programy zbytečným luxusem nebo příkladem dobré praxe?. Fórum ochrany přírody 1: 9–12.