Mezinárodní ochrana přírody

Ochrana přírody 1/2021 — 26. 2. 2021 — Mezinárodní ochrana přírody — Tištěná verze článku v pdf

Lesy ve světě: současný stav, změny a výhledy

Autor: Jan Plesník, František Pelc

O nejdůležitějších zjištěních předcházejících analýz jsme čtenáře informovali (Plesník 2006, 2016, Plesník & Pelc 2011). V další části článku představíme klíčové poznatky poslední zprávy (FAO 2020), které předcházel podrobný rozbor globální lesní biologické rozmanitosti vypracovaný ve spolupráci FAO a Programu OSN pro životní prostředí (FAO & UNEP 2020). V některých aspektech jsme obě publikace doplnili údaji z novějších recenzovaných zdrojů. 

Amazonie zůstává i přes pokračující odlesňování největším komplexem
tropických deštných lesů na světě pokrývajícím asi 5,5 milionů km².
Čelo pralesního komplexu u Lago Agrio v severovýchodním Ekvádoru
za 40 let ustoupilo zhruba o 100 km: rezervace Cuyabeno zabírá přes 6000 km².
Foto František Pelc

Rozloha lesů se mění v různých částech světa rozdílně
Jednou ze základních charakteristik stavu, změn a vývojových trendů lesů ve světě zůstává jejich rozloha. Hodnotit ji nám umožňují dvě skutečnosti. První se stala – alespoň pro zprávu FAO – ne zcela samozřejmá shoda na tom, co vlastně les je. Zmiňovaná odborná agentura OSN les chápe jako plochu souše větší než 0,5 ha se stromy vyššími než 5 metrů nebo schopnými této výšky dosáhnout a se zápojem korun přinejmenším 10 %, která není prvotně využívaná pro zemědělské či jiné nelesnické účely. Zápoj představuje podíl zemského povrchu, zastíněný korunami stromů v plném olistění. Za les jsou považovány také větrolamy a remízky širší než 20 m. V pojetí FAO je tedy pro vymezení lesa rozhodující dlouhodobé využití území včetně budoucího vývoje, nikoli výlučně současný stav vegetace, resp. stromového pokryvu zemského povrchu (podrobněji cf. Plesník 2014).  

Část národního parku Everglades na Floridě původně pokrývaly borové lesy.
Aby se borové šišky otevřely a uvolnily semena do prostředí, musejí se
ohřát ohněm. Naopak kmeny a kořeny borovic plamenům odolávají.
Proto správci parku bory jednou za tři až sedm let záměrně vypalují.
Foto Jan Plesník

Druhý důvod se váže k získávání aktuálních údajů o rozsahu lesních porostů. Pro zmiňovaný účel slouží jak družicové snímky, tak data poskytovaná jednotlivými státy, často pocházející ze stále častějších celostátních inventarizací lesů. Právě použití uvedené definice FAO a kombinace dálkového průzkumu Země s terénními průzkumy a šetřeními vede k tomu, že se údaje FAO mohou odlišovat od informací uváděných jinými zdroji (cf. Sexton et al. 2016, Curtis et al. 2018, Watson et al. 2018, Zhang et al. 2020). 

Přirozené a přírodě blízké smíšené středoevropské lesy s bukem, jedlí
a smrkem byly v drtivé většině nahrazeny lesními monokulturami
a uchovaly se jenom v nevelkých fragmentech. NPR Žofínský prales.
Foto František Pelc

V současnosti zabírají lesy, jak je vymezuje FAO, na naší planetě 40,6 milionu km², což představuje 31  % zemské souše a odpovídá rozloze Afriky a Evropy dohromady. Nicméně od doby, kdy lidé přestali být lovci a sběrači a stali se zemědělci, jsme podle pečlivých paleobotanických rekonstrukcí přišli o pětinu všech lesů. Podle jiného odhadu  počet stromů na Zemi od začátku civilizace poklesl o 46  % (Crowther et al. 2015). 

Jestliže použijeme čistě mechanicky aritmetický průměr, připadá dnes na každého obyvatele planety 0,52 hektaru lesa. Ve skutečnosti je tomu úplně jinak. Zatímco lesnatost v téměř třetině zemí, kupř. v Dánsku, Nizozemsku, Maltě, Mongolsku, Čadu či Namibii, nedosahuje ani desetiny jejich celkové rozlohy, 54 % veškeré plochy světových lesů se nachází ve „Velké pětce“, tvořené Ruskou federací, Brazílií, Kanadou, USA a Čínou. Nejvyšší podíl lesů na celkové rozloze ale vykazují státy na severu Jižní Ameriky, jmenovitě Guyana, Surinam a Francouzská Guyana (94–97 %), v Evropě pak Finsko (71 %). 

Jestliže chceme nezaujatě hodnotit vývoj světových lesů, kromě jejich současné celkové rozlohy nás nutně musejí zajímat i její změny. Začněme proto konstatováním, že čistý úbytek lesa na zeměkouli od roku 1990 činí plných 1,78 milionu km². Je to málo, nebo hodně? Na jednu stranu se jedná o území, které by odpovídalo 17. největšímu státu světa, na druhou představuje 4,4  % současné zalesněné plochy na naší planetě. FAO konstatuje, že se mizení lesů v celosvětovém lese i nadále zpomaluje: (přesná čísla přináší tabulka 1). Protože čistý úbytek zalesněné plochy značí rozdíl mezi rozlohou odlesněného území a výměrou zabranou přirozeným šířením lesa a zalesňováním, ať už ve výsecích krajiny, v nichž les dříve rostl, nebo naopak kde se předtím nevyskytoval, za zbrzďováním čisté ztráty lesů na Zemi stojí jak omezení odlesňování v některých zemích, tak rozsáhlá obnova lesů výsadbou a jejich přirozené rozšiřování v průběhu sukcese. Nicméně i přes nepřehlédnutelné snížení rychlosti a rozsahu odpovídá čistá roční ztráta ve světě rozloze Slovenska. Neměli bychom rovněž zapomínat, že hovoříme o kvantitativním odlesňování: uvedená statistika pochopitelně nepostihuje často plošně rozsáhlé kvalitativní změny těchto porostů. Zatímco odlesnění znamená úplné odstranění stromového pokryvu, poškozením lesa označujeme snížení jeho schopnosti poskytovat lidem služby (Parrotta et al. 2012). 

Původní lesní formace východního Madagaskaru již byly z 90 %
nevratně vykáceny a nahrazeny zemědělskými kulturami nebo plantážemi
nepůvodních blahovičníků. Těžba dřeva bývá někdy tak intenzivní, že nestíhají
dorůstat ani rychle rostoucí eukalypty. Foto František Pelc

Na rozdíl od vžitých představ nejširší veřejnosti průběžně živenými hromadnými sdělovacími prostředky není hlavní příčinou (hnací silou) úbytku lesů ve světě těžba dřeva, ale jejich kácení a vypalování pro získání pozemků pro zemědělskou výrobu a výstavbu sídel zejména v důsledku rychlého přírůstku obyvatelstva a rozvoje vnitrostátního a mezinárodního obchodu, především v Africe navíc i těžba nerostných surovin (Leblois et al. 2017, Ferrer Velasco et al. 2020). Ani tato zákonitost nemá všeobecnou platnost. Na Sibiři mizí obrovské plochy tajgy právě pro dřevo, ve velkém vyvážené zejména do Číny a Japonska.

Lužní lesy, jako je porost v Kanivské přírodní rezervaci na střední Ukrajině,
hostí na evropské poměry relativně vysoký počet druhů. Navíc se
nezanedbatelně podílejí na zadržování vody v krajině a dokážou
omezovat dopady povodní. Na břehu Dněpru vznikla početná
kolonie kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Foto Jan Plesník

A ještě jeden tradovaný mýtus musíme v této souvislosti vyvrátit. Uvádí se, že 90 % všech od roku 1990 odlesněných ploch se nachází v tropech. Téměř každý si pokračující, byť zpomalující se úbytek lesů pod vlivem častých zpráv o amazonském deštném pralese spojí s Jižní Amerikou. Málo se ví, že v Africe vzrůstá čistý úbytek zmiňovaných ekosystémů nepřetržitě již od roku 1990 a jen v letech 2010–2020 jich zmizelo na černém kontinentě rok co rok celých 39 000 km². Pro srovnání: v Jižní Americe se plocha lesů snížila za stejné období každoročně o 26 000 km², což je o polovinu méně než desetiletí předtím (viz graf).  

Podíváme-li se podrobněji na brazilskou Amazonii, odlesnění v ní od začátku 90. let 20. století monitoruje prostřednictvím družicových snímků s vysokým rozlišením Národní ústav pro výzkum vesmíru (INPE). Od roku 2004, kdy byl zaznamenán největší úbytek deštného pralesa, poklesla rozloha odlesněné plochy do roku 2012 o 84 % a v posledním desetiletí dosahuje ve srovnání s dekádou 2000–2010 polovičních hodnot. Nicméně satelitní snímkování potvrzuje, že rozloha zničeného lesa v brazilské části Amazonie opět stoupá. V roce 2019 tam lidé zlikvidovali 10 000 km² lesních porostů, což je nejvíce od roku 2008. Zdá se, že v roce 2020 se odlesněná plocha ještě výrazně navýšila (Escobar 2020, Müller 2020, SCBD 2020). Analýza fotografií s velmi vysokým rozlišením dochází k závěru, že jak rozloha lesa, tak jeho úbytek jsou ve skutečnosti vyšší než oficiální údaje brazilské vlády, ale trendy v odlesňování tamější Amazonie popisuje obdobně (Qin et al. 2019). 

Trochu jiný pohled na míru odlesňování poskytne údaj nikoli o odlesněné ploše samotné, ale o ročním čistém úbytku lesa vztaženém k jeho celkové rozloze. V takovém případě vykazuje od roku 2010 největší ztrátu lesa Kambodža (-2,68 %), následovaná Paraguayí (-1,93  %) a Myanmarem (-0,96  % – viz článek A. Pavlíčka v tomto čísle), zatímco Brazílie v této dekádě ročně ztratila 0,3  % zalesněných pozemků. Pro srovnání: rozloha lesa v České republice v posledním desetiletí vzrostla o 0,07  %. 

Nejvíce lesů naopak přibývá stále v Asii. Velkoplošné ničení tropických deštných lesů v tomto světadílu státem podporované zalesňování v Číně plošně, nikoli kvalitou, nejenže vyrovnává, ale i převyšuje. V letech 2010–2020 narostla díky extenzivní výsadbě lesů zalesněná plocha v nejlidnatější zemi světa každý rok o 19 870 km², což odpovídá rozloze Slovinska. Jen v roce 2018 v Číně zalesnili podle oficiálních údajů 70 700 km², tedy plochu velkou téměř jako Česká republika. 

Na druhou stranu se přírůstek lesů v Evropě, která byla dlouhou dobu v zalesňování světovou jedničkou, snižuje. V letech 2000–2010 jich ročně přibylo díky dotacím poskytovaným jak Evropskou unií, tak vládami jednotlivých zemí na 12 000 km², v následující dekádě to bylo již „pouze“ 3 000 km². 

Uvedenou skutečnost může mít na svědomí fakt, že ve srovnání s obdobím 2011–2015 vzrostla na našem kontinentě (bez Běloruska, Ukrajiny a Ruské federace) podle některých zdrojů rozloha holosečí v letech 2016–2018 o plných 49  %, zatímco lesní biomasy ubylo dokonce ještě více, konkrétně 69 % (Ceccherini et al. 2020). V současnosti dosahuje lesnatost EU 45 % (EUROSTAT 2020): za nedávný prudký nárůst této hodnoty nevděčíme ani tak zalesňování jako odchodu Velké Británie, kde podíl lesa na celkové rozloze státu dosahuje pouze 13,1  %. Protože FAO zahrnuje do Evropy i celou Ruskou federaci, snižuje nárůst lesa v této části světa odlesňování sibiřské tajgy. V Severní a Střední Americe a rovněž v Oceánii, tedy zejména v Austrálii, se lesnatost od začátku 90. let 20. století významněji nemění (viz graf). 

Roční čistá změna zalesněné plochy v jednotlivých dekádách 1990–2020 a
v různých částech světa (FAO 2020). Vypracoval Jan Vrba

 

Odborníci opakovaně upozorňují, že místo výsadby nových porostů, často rozsáhlých monokultur nepůvodních druhů, je nejen z důvodu ukládání uhlíku mimo ovzduší (sekvestrace), ale i zachování biologické rozmanitosti mnohem účinnější obnovovat původní a přírodě blízké lesy (Lewis et al. 2019). 

Odlesňování pod drobnohledem
Až dosud jsme se zabývali čistou změnou lesní plochy. Stejně jako již uváděný čistý úbytek lesů se i nadále snižuje na naší planetě odlesněná plocha (viz tabulka 1). Připomeňme, že před 30 lety lidé každoročně vykáceli, vypálili nebo zaplavili vodou 160 000 km² lesů. V dalším desetiletí svět rok co rok přicházel o 150 000 km² zalesněných pozemků. Zpomalení odlesňování zaznamenaly citlivé snímače družic kroužících nad naší planetou i soupisy lesa v jednotlivých zemích také v letech 2010–2015 
(120 000 km²/rok). FAO potvrzuje, že popsaný trend pokračoval i v letech 2015–2020, kdy za každých dvanáct kalendářních měsíců zničené lesy zabíraly na Zemi 100 000 km². 
Obdobně jako v případě čisté ztráty lesa si i v případě odlesňování můžeme položit otázku, jak na uvedený trend nahlížet. Pokud hodnoty za jednotlivé roky sečteme, snadno zjistíme, že jsme od roku 1990 přišli o 4,2 milionu km² lesa: I když každé srovnání kulhá, stejnou plochu zabírají dohromady všechny členské státy EU. Na druhou stranu pozorný čtenář si může všimnout, že se jedná o desetinu současné globální lesní výměry. Úbytek lesa v krajině zintenzivní zvýšení či snížení početnosti druhů fauny a flóry, druhové bohatosti (počtu druhů) a obměny druhů až o 46 %: změny v populacích a společenstvech mohou probíhat ještě 50 let po výrazném zmenšení zalesněné plochy (Daskalova et al. 2020). 

 

Lesy v chráněných územích
FAO odhaduje, že lesy ve formálně vyhlášených chráněných územích zabírají na naší planetě 7,26 milionu km², v relativní hodnotě 18 % globální lesní plochy. Autoři zprávy přitom pokládají za formálně vyhlášené chráněné území, splňující uznávaná kritéria Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) pro jednu z kategorií I–IV, jmenovitě pro přísnou přírodní rezervaci, území divočiny, národní park, přírodní památku nebo prvek a území pro péči o stanoviště a/nebo druhy.  

Nejvyšším podílem lesů v chráněných územích se může pochlubit Jižní Amerika (31 %), kde hlavně Brazílie, Peru a Venezuela vyhlásily ochranu rozsáhlých lesních ploch. Naopak na opačném konci se s 6 % krčí Evropa. Uvedené číslo ale silně ovlivňuje Ruská federace, kde pod územní ochranu spadá 2,3 % tamější lesní plochy. Bez Ruska chrání náš kontinent asi pětinu svých lesů. Plocha lesů v chráněných územích ve světě vzrostla za posledních třicet let o 1,9 milionu km², ale roční přírůstek v poslední dekádě poněkud poklesl. 

Stejně jako v řadě jiných případů uvedená statistika nevypovídá o skutečné účinnosti lesních chráněných území. Úbytek lesa se v letech 2001–2014 totiž zrychlil ve všech kategoriích chráněných územích vymezených IUCN, přičemž dokonce výrazněji v těch s přísnější ochranou (Leberger et al. 2020). Navíc v  ochranných pásmech a dalším nejbližším okolí chráněných území v tropech a subtropech, poskytujících vhodné prostředí pro ohrožené druhy, dochází neustále k intenzivnímu odlesňování (Ford et al. 2020). 

Dnešní lesy zítra
Lesy dnes na Zemi zaujímají 31 % souše a třetinu z nich i přes pokračující působení lidské civilizace tvoří původní les, tedy přirozeně se obnovující porost složený z původních druhů, v němž nejsou jasně viditelné známky lidské činnosti a ekologické procesy ještě nebyly významně narušeny: 61 % z nich hostí Ruská federace, Brazílie a Kanada. I když od roku 1990 lidé stačili zničit 810 000 km² původních lesů, jejich úbytek v posledním desetiletí klesl ve srovnání s dekádou 2000–2010 o polovinu.

Jak čistý úbytek, tak míra odlesňování i nadále v globálním měřítku zpomalují. Dá se oprávněně předpokládat, že další propuknutí infekčního onemocnění, ať už bude mít podobu epidemie, nebo pandemie, bude opět vyvoláno kontaktem lidí s volně žijícími živočichy v tropech či subtropech, k němuž významně přispívá právě odlesňování (CBD 2020, Dobson et al. 2020, Schmeller et al. 2020, Tollefson 2020, český přehled Plesník et al. 2020).

Zachování a obnova přírodních nebo přírodě blízkých lesů mají mimořádný význam nejen pro péči o biologickou rozmanitost a omezování dopadů probíhajících a očekávaných změn podnebí a přizpůsobování se jim, ale i z hlediska kvality života lidí včetně zdraví, zejména v rozvojových zemích. Východiskem proto zůstává skutečně udržitelné využívání lesních ekosystémů v celém světě.

Seznam literatury

Artés T., Oom D., de Rigo D., Houston Durrant T., Maianti P., Libertà G. & San-Miguel-Ayanz J. (2019): A global wildfire dataset for the analysis of fire regimes and fire behaviour. Sci. Data 6: 296. - Bowman D.M.J.S., Williamson G.J., Abatzoglou J.T., Kolden C.A., Cochrane M.A. & Smith A.M.S. (2017): Human exposure and sensitivity to globally extreme wildfire events. Nat. Ecol. Evol. 1: 0058. - Bowman D.M.J.S., Kolden C.A., Abatzoglou J.T., Johnston F.H., van der Werf G.R. & Flannigan M. (2020): Vegetation fires in the Anthropocene. Nat. Rev. Earth Environ. 1: 500-515. – CBD (2020): Technical information on biodiversity and pandemics. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 9 pp. - Ceccherini G., Duveiller G., Grassi G., Lemoine G., Avitabile V., Pilli R. & Cescatti A. (2020): Abrupt increase in forested harvested area over Europe after 2015. Nature 583: 72-77. - Crowther T.W., Glick H.B., Covey K.R., Bettigole C., Maynard D.S., Thomas S.M., Smith J.R., Hintler G. et al. (2015): Mapping tree density at a global scale. Nature 525: 201-205. - Curtis Ph.G., Slay Ch. M., Harris N.L., Tyukavina A. & Hansen M.C. (2018): Classifying drivers of global forest loss. Science 361: 1108–1111. – Daskalova G.N., Myers-Smith I.H., Bjorkman A.D., Blowes S.A., Supp S.R., Magurran A.E. & Dornelas M. (2020): Landscape-scale forest loss as a catalyst of population and biodiversity change. Science 368: 1341–1347. - Dobson A.P., Pimm S.L., Hannah L., Kaufman L., Ahumada J.A., Ando A.W, Bernstein A., Busch J. et al. (2020): Ecology and economics for pandemic prevention. Investments to prevent tropical deforestation and to limit wildlife trade will protect against future zoonosis outbreaks. Science 369: 378-381. - Escobar H. (2020): Deforestation in the Brazilian Amazon is still rising sharply. Science 369: 613. - EUROSTAT (2020): Agriculture, forestry and fishery statistics. 2020 edition. Publ. Office of the European Union Luxembourg, 234 pp. - FAo (2020): Global Forest Resources Assessment 2020. Main report. FAO Rome, 164 pp. + xv. - Fao & unep (2020): The state of the world´s forests. Forests, biodiversity and people. FAO Rome, 188 pp. + xxii. - Ferrer Velasco R., Köthke M., Lippe M. & Günter S. (2020): Scale and context dependency of deforestation drivers: Insights from spatial econometrics in the tropics. PLoS ONE 15(1): e0226830. – Ford S.A., Jepsen M.R., Kingston N., Lewis E., Brooks Th.M., MacSharry B. & Mertz O. (2020): Deforestation leakage undermines conservation value of tropical and subtropical forest protected areas. Global Ecol. Biogeogr. 29: 2014–2024. - He T., Lamont B.B. & Pausas J.G. (2019): Fire as a key driver of Earth’s biodiversity. Biol. Rev. Camb. Philos. Soc. 94: 1983–2010. - IUFRO (2018): Global fire challenges in a warming world. International Union of Forest Research Organizations Vienna, 60 pp. - Kelly L.T., Giljohann K.M., Duane A., Aquilué N., Archibald S., Batllori E., Bennett A.F., Buckland S.T. et al. (2020): Fire and biodiversity in the Anthropocene. Science 370: eabb0355. - Leberger R., Rosa I.M.D, Guerra C.A., Wolf F. & Pereira H.M. (2020): Global patterns of forest loss across IUCN categories of protected areas. Biol. Conserv. 241: 108299. - Leblois A., Damette O. & Wolfersberger J. (2017): What has driven deforestation in developing countries since the 2000s? Evidence from new remote-sensing data. World Develop. 92: 82–102. - Lewis S.L., Wheeler Ch.E., Mitchard E.T.A. & Koch A. (2019): Regenerate natural forests to store carbon. Nature 568: 25-28. – Müller C. (2020): Brazil and the Amazon rainforest. Deforestation, biodiversity and cooperation with the EU and international forums. European Parliament Luxembourg, 36 pp. - Parrotta J. A., Wildburger C. & Mansourian S. (2012): Understanding relationships between biodiversity, carbon, forests and people: The key to achieving REDD + objectives. A global assessment report. International Union of Forest Research Organizations Vienna, 161 pp. - Plesník J. (2006): FAO hodnotí stav světových lesů. Ochrana přírody 61: 183-185. – Plesník J. (2014): Lesní ekosystémy v globálním kontextu. In Suchomel J., Kulhavý J., Zejda J., Plesník J. & Menšík L.: Ekologie lesních ekosystémů. Mendelova univerzita Brno: 149-166. - Plesník J. (2016): Mění se lesy ve světě? Živa 64: LX-LXI. - Plesník J. & Pelc F. (2011): Současný stav a výhled lesů ve světě a v Evropě. Ochrana přírody 66 (4): 28-32. – Plesník J., Pelc F., Ucová S. & Plesníková M. (2020): Pandemie covid-19 a co z ní plyne pro ochranu přírody a krajiny. Ochrana přírody 75 (6): 55-60. - Qin Y., Xiao X., Dong J., Zhang Y., Wu X., Shimabukutro Y., Arai E., Chandrashekhar B. et al. (2019): Improved estimates of forest cover and loss in the Brazilian Amazon in 2000-2017. Nat. Sustain. 2: 764-772. - SCBD (2020): Global Biodiversity Outlook 5. Secretariat of the Convention on Biological Diversity Montreal, 208 pp. - Sexton J.O., Noojipady P., Song X.-P., Feng M., Song D.-Y., Kim D.-H., Anand A. et al. (2016): Conservation policy and the measurements of forests. Nat. Clim. Change 6: 192-196. - Schmeller D.S., Courchamp F. & Killeen G. (2020): Biodiversity loss, emerging pathogens and human health risks. Biodiv. Conserv. 9: 3095–3102.- Tollefson J. (2020): Why deforestation and extinctions make pandemics more likely. Nature 584: 175-176. - Watson J.E.M., Evans T., Venter O., Williams B., Tulloch A., Stewart C., Thompson I., Ray J.C. et al. (2018): The exceptional value of intact forest ecosystems. Nat. Ecol. Evol. 2: 599-610. - Xu R., Yu P., Abramson M.J., Johnston F.H., Samet J.M., Bell, M.L., Haines, A., Ebi K.L., Li Sh. & Guo Y. (2020): Wildfires, global climate change, and human health. N. Engl. J. Med. 383; 2173-2181. - Zhang X., Long T., He G., Guo Y., Yin R., Zhang Zh., Xiao H., Li M. & Bo Cheng B. (2020): Rapid generation of global forest cover map using Landsat based on the forest ecological zones. J. Appl. Remote Sens. 14: 022211.