Ochrana přírody 5/2024 — 29. 10. 2024 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Pomáhají ochranářské akce skutečně zlepšovat stav biologické rozmanitosti?
Ochrana přírody, jež se jako svébytný obor lidské činnosti ustavila na začátku 19. století, se již delší dobu zabývá otázkou, nakolik jsou nejrůznější opatření v péči o přírodní a krajinné dědictví, resp. o biologickou rozmanitost na jejích třech úrovních (geny, organismy, ekosystémy) reálně účinná.
Je proto s podivem, že hodnocení akcí uskutečňovaných státní i dobrovolnou ochranou přírody se v celosvětovém měřítku zaměřovalo na určité dílčí činnosti, jako je územní ochrana, přemísťování planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, odstraňování invazních nepůvodních druhů nebo udržitelná péče o ekosystémy. Chyběla komplexnější analýza širokého spektra ochranářských zásahů ovlivňujících rozmanité prvky biodiverzity v různém časoprostorovém rozsahu.
Kolektiv 33 vědců ze 12 zemí vedený Penny Langhammerovou působící na Arizonské státní univerzitě v Tempe se rozhodl popsanou situaci zásadně změnit (Science, 384, 453–458, 2024). Z rešerše literatury badatelé vytěžili celkem 1 445 článků pokrývajících prostorovou škálu od místního až po celokontinentální měřítko, a to v období 1890–2019. Z nich nakonec vybrali 186 takových, které umožnily vymezit stav, který by nastal v případě, že by příslušné ochranářské opatření provedeno nebylo. Jestliže se studie nezabývala jen jedním objektem, kupř. určitým druhem, potom byly všechny zkoumané objekty brány v úvahu jednotlivě: datový soubor Langhammerové a jejích spolupracovníků se tak skládal z celkem 665 případů. Intervence zahrnovaly sedm typů ochranářských opatření zacílených na vnější činitele (hnací síly) přímo poškozující životní prostředí. Jednalo se o zřizování chráněných území a péči o ně, další zásahy omezující úbytek biotopů nebo jejich poškozování, a to včetně obnovy stanovišť, udržitelné využívání druhů, udržitelnou péči o ekosystémy, regulaci znečišťování prostředí, odstraňování a regulaci invazních nepůvodních a problémových původních druhů a v neposlední řadě o přizpůsobování se změnám podnebí. Největší podíl hodnocených ochranářských kroků (38 %) připadal na suchozemská a mořská chráněná území, zatímco čtvrtinu z nich zastupovala eradikace invazních nepůvodních a problémových původních druhů a jejich regulace.
Provedená metaanalýza (rozbor údajů z řady dílčích vzájemně nezávislých studií s cílem zjistit, co z nich prokazatelně vyplývá jako celku: jde tedy o statistickou kombinaci výsledků již publikovaných prací) došla k závěru, že ve většině případů, konkrétně v 66 % z nich, aktivita ochránců přírody ve srovnání s nečinností zlepšila stav cílových složek biologické rozmanitosti či alespoň zpomalila jejich úpadek. Vůbec největší dopad měly – ostatně jak se dalo očekávat – akce zaměřené na invazní nepůvodní organismy, zejména na ostrovech. Nicméně pětina hodnocených činností naopak vedla ke zhoršení stavu příslušné složky biodiverzity.
I když autoři docházejí k závěru, že péče o biologickou rozmanitost v celoplanetárním měřítku funguje, upozorňují, že polovinu ochranářských intervencí, na nichž byla provedena metaanalýza, realizovali v západní Evropě, Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu a že některé typy zásahů, kupř. repatriace flóry a fauny a dalších organismů nebo opatření na zlepšení genetické diverzity, byly ve zkoumaném vzorku zastoupeny výrazně méně než územní ochrana a nakládání s invazními nepůvodními a konfliktními původními taxony. Přestože účinnost chráněných území nebývá ani zdaleka samozřejmá, na čemž se mj. do značné míry podepisuje v mnoha z nich chronický nedostatek finančních prostředků a pracovníků, zůstávají velmi významným přístupem k zachování biodiverzity. Protože se stav biodiverzity v mnoha částech naší planety i nadále zhoršuje, závažný a stále přetrvávající problém spatřují autoři studie v tom, že ochranářských akcí není v globálním měřítku dostatek nebo se neuskutečňují na správném místě. Uvedená skutečnost odráží podle jejich názoru malou politickou vůli, která péči o biologickou rozmanitost stále ještě nechápe jako výhodnou investici, mnohonásobně se lidem vracející v podobě ekosystémových služeb, ale jen jako výdaje. ■
- - - -
Úvodní foto:
Od roku 1978 bylo do hor západní a jižní Evropy vysazeno téměř 600 orlosupů bradatých odchovaných v lidské péči: do programu se výrazně zapojily i české zoologické zahrady. Foto Jan Plesník
- - - -