Ochrana přírody 5/2024 — 29. 10. 2024 — Zprávy, aktuality, oznámení — Tištěná verze článku v pdf
Afričtí sloni se ve stádu individuálně oslovují
Živočichové se v societě, kupř. ve stádu nebo hejnu, nedokáží vzájemně oslovovat, nicméně i z tohoto pravidla existují podle současných znalostí dvě výjimky. První se týká oblíbených delfínů skákavých (Tursiops truncatus), vydávajících tzv. podpisový zvuk, jenž bývá velmi specifický pro každého jedince a jímž se ostatním představuje. Svůj „podpis“ naučí zbytek hejna, který ho potom jeho zvukovým „jménem“ volá. Díky moderní snímací technice a počítačovým algoritmům víme, že když chce delfín něco říci jinému, vezme si ho stranou a mluví spolu jen oni dva. Obdobné chování bylo zaznamenáno i u papoušků, jmenovitě aratingy oranžovočelého (Eupsittula canicularis), osídlujícího západní pobřeží Střední Ameriky.
Sloni afričtí (Loxodonta africana) si ve stádech představujících rodinné seskupení nebo i větší klan vytvářejí dlouhodobé sociální vazby a komunikují mezi sebou překvapivě bohatou škálou hlasových projevů. Přestože si většina čtenářů spojí největší v současnosti žijící suchozemské živočichy s hlasitým troubením, nejčastěji se ozývají hlubokým dunivým vrčením o nízké frekvenci, které lidský sluch nedokáže zaznamenat. Uvedený zvukový projev bývá u každého jedince specifický a sloni jej používají mj. tehdy, kdy jsou od jiných příslušníků stáda vzdáleni více než 50 metrů a chtějí s nimi opět navázat kontakt nebo jestliže se určité zvíře blíží k jinému. Další typ vrčení slouží dospělým samicím, když kojí, uklidňují nebo probouzejí mláďata. Vokalizaci afričtí chobotnatci uplatňují i při koordinaci pohybu stáda na větší vzdálenost.
Američtí, norští a keňští etologové řízení Michaelem Pardem z Coloradské státní univerzity ve Fort Collinsu zkoumali, nakolik je zvuková komunikace mezi africkými slony individuální (Nat. Ecol. Evol., 8, 1353–1364, 2024). Nahrávali proto z terénních automobilů akustické projevy stád tvořených samicemi s mláďaty, a to v letech 1986–1990 a 1997–2006 ve známém keňském národním parku Amboseli a v období 2019–2020 a 2021–2022 v národních rezervacích Samburu a Buffalo Springs, ležících také ve zmiňované východoafrické zemi. Protože obě populace vědci monitorují již celá desetiletí, dokáží jednotlivá zvířata rozeznat podle tvaru ušních boltců.
Získaný materiál zahrnoval celkem 469 různých zvuků pocházejících od 101 slonů volajících jiné jedince: vědci určili 117 příjemců těchto hlasových projevů. Protože vrčení těchto velkých savců často neobsahuje pouze oslovení jiného zvířete, ale poskytuje informace o jeho původci a vyjadřuje také emoce, pro identifikaci příjemců badatelé využili umělou inteligenci. Ukázalo se, že zvuky vydávané konkrétním slonem a určené pro téhož příjemce si byly mnohem podobnější než akustické projevy, jež totéž zvíře adresovalo jiným jedincům.
V druhé části výzkumu uskutečnil Pardeho tým zajímavý pokus. Sedmnácti slonům přehrál zvuk, o němž se domníval, že obsahuje jejich jméno. Další den jim výzkumníci pustili záznam zvuku produkovaného stejným zvířetem, ale adresovaného jiným slonům. Zvířata reagovala zpětným voláním či pohybem směrem k přehrávajícímu zařízení výrazně energičtěji a kladně na nahrávky svých přátel a rodinných příslušníků, kdežto na vrčení jiných členů stáda odpovídali s menším nadšením.
Vědci se na základě uvedených výsledků domnívají, že se sloni vzájemně oslovují specifickým zvukovým signálem – jménem. Při komunikaci se stejným jedincem jej nemusejí ostatní zvířata ve stádu nutně používat, nicméně příjemce obdobné volání jasně rozpozná. Oslovování uplatňují populární obyvatelé afrických savan hlavně při dorozumívání se na dálku a při komunikaci dospělých s mláďaty. Protože dospělá zvířata volání na jiné jedince uplatňují snadněji než mladší sloni, je možné, že schopnost vytvářet jména vyžaduje roky učení.
Za nejdůležitější poznatek, který studie přinesla, ale odborníci považují zjištění, že si sloni mohou navzájem vymýšlet libovolná jména. Nejde tedy o napodobování specifického zvuku, jímž se určitý jedinec sám představil ostatním členům society, jako je tomu v případě delfínů a papoušků. Má se za to, že rozvoj komunikace mezi africkými slony mohlo podpořit právě jejich mimořádně bohaté společenské chování. Do jaké míry skutečně dokáží chobotnatci abstraktně myslet ale objasní až další výzkum. O jeho výsledky se budou kromě přírodovědců a ochránců přírody bezpochyby zajímat i badatelé zkoumající vznik řeči u lidí. ■
- - - -
Úvodní foto:
Stáda slonů afrických tvoří příslušníci jedné rodiny nebo jednoho klanu. Foto Jan Plesník
- - - -