Recenze

Ochrana přírody 5/2024 — 29. 10. 2024 — Recenze — Tištěná verze článku v pdf

Vavříny pro horské louky

Autor: Jiří Bašta

Ke konci luční sezony se s chutí vracíme k četbě monografie o horských loukách, vydané už loni a letos na jaře ověnčené cenou Magnesia Litera za naučnou literaturu. Pokud jste to mezitím nezjistili z vlastní zkušenosti, vězte, že se čte jedním dechem.

Po stručně výstižné předmluvě Ivany Jongepierové nás téměř románový prolog uvádí do prostředí počínajícího výzkumu krkonošských luk v 70. letech 20. století. Chvilku se zdá, že drastické ubývání původních pestrých luk je přinejmenším v českém pohraničí spojeno s uspořádáním světa podle výsledků 2. světové války, ale samozřejmě jde o zrychlující se proces spojený se zprůmyslněním zemědělství a pokrokem civilizace vůbec. Po stručných dějinách luk – progrese během několika století a zániku či ohrožení během pouhých desetiletí – autoři charakterizují managementové metody historických hospodářů. Medailonky jednotlivých typů horských lučních společenstev následuje sedm analytických kapitol (více než třetina knihy), které rozebírají funkční vztahy rostlin na lukách a zároveň zrcadlí postupně nastolovaná témata téměř půlstoleté práce výzkumné skupiny Festuca Group Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích v čele s Františkem Krahulcem. Proč musejí být louky sečeny, vesměs dávno chápeme, ale autoři přesvědčivě vysvětlují, jak to v detailu funguje a jak péče o hodnotné luční porosty může udržet jejich rekordní botanickou pestrost, srovnatelnou s prostředím deštných pralesů. Devátá kapitola nabízí syntézu. V 10. kapitole je zdůrazněna ochranářská problematika, tj. především ohrožení lučních společenstev. Následují dvě přílohy: pozvání k putování po krkonošských loukách a představení dalších charakteristických českých a moravských typů luk. Nejen v závěrečném poděkování, ale v celém textu je poctivě zdůrazněna kolektivní povaha výzkumných prací. Nechybějí rejstříky českých a vědeckých názvů rostlin.

Literárnost, či chcete-li čtivost předkládaného textu tkví ve vybroušeném stylu prvního autora a ve využití přirovnání života na loukách k životu lidské společnosti, jak už signalizují vtipné názvy kapitol. Ovšem pozor: přirovnání pořád zřetelně zůstává přirovnáním. Nejen výsledky výzkumů, ale třeba i jednotlivé poetické obraty jsou bohatě dokumentovány (seznam citací obsahuje více než 250 položek, další se nacházejí v popiscích ilustrací), senzace typu „internet stromů“ se nekonají.

Interpretace výsledků je dobře ukotvena do mezinárodního kontextu i k regionální ochranářské praxi a managementu (koneckonců např. kolega Březina se na Správě KRNAP zabývá nejen ochranou nelesních společenstev a botanickým monitoringem, ale léta se věnoval rovněž biotopům soustavy Natura 2000 – a také umí bravurně síct!).

Cenné a nadčasové zhodnocení luk jako specifického fenoménu vzniklého v harmonické spolupráci přírody a člověka je přesvědčivou a vášnivou obhajobou jejich raison d‘être v oceánu intenzivně výrobních hektarů. A autorská pečlivost, důslednost a roztřídění nekonečně bohatého materiálu spolu se zvolenou formou interpretace představovaly přímou cestu k ocenění díla.    ■

- - - -

Úvodní foto:

Titulní strana publikace

- - - -