Nové právní předpisy

Ochrana přírody 5/2024 — 29. 10. 2024 — Nové právní předpisy — Tištěná verze článku v pdf

Nové právní předpisy a další dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny

Autor: Samostatné právní oddělení AOPK ČR

Právní předpisy:

Vyhláška č. 216/2024 Sb. ze dne 18. června 2024, kterou se mění vyhláška č. 5/2020 Sb., o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin

Novela vyhlášky MZe provádějící zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, konkretizuje informace týkající se rostlinolékařského pasu, které má oprávněný provozovatel zaznamenat. Novela dále na seznam škodlivých organismů, které opakovaně dosahují kalamitního prahu, zařazuje hraboše polního a stanovuje kalamitní prahy jeho působení (příloha č. 2). Toto by mělo umožnit, při splnění zákonných podmínek, vyhlašovat na dotčených územích kalamitní stav a nařizovat mimořádná rostlinolékařská opatření.

Účinnost: 1. srpna 2024

Vyhlášku č. 216/2024 Sb. naleznete zde.

 

Judikatura zahraničí:

Rozsudek Soudního dvora EU (prvního senátu) ze dne 11. července 2024, WWF Österreich, C-601/22
Soudní dvůr vyložil podmínky pro udělování výjimky ze zákazu usmrcování vlka obecného (Canis lupus) v kontextu směrnice o stanovištích (92/43/EHS), a to na základě předběžné otázky položené rakouským soudem.

Vlk obecný je prioritním druhem, na který se vztahuje přísný režim ochrany. Organizace na ochranu zvířat v Tyrolsku předložily spor správnímu soudu poté, co tamější zemská vláda dočasně udělila výjimku ze zákazu usmrcování vlků, kteří zadávili cca dvě desítky ovcí pasoucích se na nechráněných vysokohorských pastvinách. Výjimka byla odůvodněna, kromě působení přímých i nepřímých hospodářských škod, mj. i tím, že dotčení provozovatelé pastvin utrpěli stres a nemajetkovou újmu vyplývající ze ztráty potěšení z chovu dobytka. Soudní dvůr vyložil, že k tomu, aby mohla být udělena úřední výjimka ze zákazu usmrcování vlka za účelem předcházení závažným škodám (např. na hospodářských zvířatech), musí být splněno několik podmínek.

Zaprvé, populace vlků musí být v příznivém stavu z hlediska ochrany, a to jak na místní úrovni (Tyrolsko), tak na celostátní (Rakousko); pokud možno, příznivého stavu ochrany má být dosahováno i na úrovni přeshraniční. To však v předloženém případě splněno není. Zadruhé, závažné škody či jejich důvodná hrozba musí být, alespoň z velké části, tomuto živočišnému druhu přičitatelné. Nepřímé škody, které nelze vlkovi přičítat a které jsou důsledkem opuštění farem a snížení celkového počtu stád, pro udělení výjimky nestačí. A do třetice je pro udělení výjimky nezbytné zjištění, že neexistuje uspokojivá alternativa. Je totiž třeba zvážit i ekonomické důsledky jiných možností, např. opatření na ochranu pastvin v podobě oplocení nebo přítomnosti pastevců či pasteveckých psů. Ekonomické důsledky samy o sobě však nemohou být rozhodujícím faktorem. Alternativní řešení je třeba vždy poměřovat obecným cílem na zachování příznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany. Pokud však po posouzení nejlepších existujících vědeckých údajů přetrvává nejistota ohledně otázky, zda takováto výjimka bude či nebude mít negativní vliv na zachování nebo obnovu populací druhu ohroženého vyhynutím v příznivém stavu z hlediska ochrany, musí členský stát od přijetí či uplatňování výjimky upustit. Uplatní se tedy právní princip předběžné opatrnosti.

Rozsudek Soudního dvora ve věci WWF Österreich, C-601/22, naleznete zde.

 

Rozsudek Soudního dvora EU (prvního senátu) ze dne 29. července 2024, ASCEL, C-436/22

I v tomto rozsudku se Soudní dvůr zabýval podmínkami pro povolování lovu vlka v kontextu směrnice o stanovištích (92/43/EHS). Předběžnou otázku Soudnímu dvoru tentokrát předložil španělský soud.

Ve Španělsku podléhají populace vlka iberského (Canis lupus signatus) různým režimům ochrany. Populace nacházející se jižně od řeky Douro požívají přísné ochrany, zatímco populace, které se nacházejí severně od této řeky, jsou zařazeny do přílohy V směrnice o stanovištích jako druh živočicha v zájmu Společenství, jenž může být obhospodařován lovem, což se na základě regionálního španělského zákona děje. V roce 2019 regionální vláda Kastilie a Leónu schválila plán, který měl umožnit ulovit celkem 339 vlků severně od řeky Douro. Spolek pro ochranu a studium vlka iberského (ASCEL) však podal proti tomuto plánu žalobu. Španělský soud měl pochybnosti o slučitelnosti regionálního zákona se směrnicí o stanovištích, a proto se obrátil na Soudní dvůr.

Podle zprávy za období 2013–2018, kterou zaslalo Španělsko Evropské komisi v roce 2019, byl stav vlka iberského z hlediska ochrany ve třech oblastech Španělska, kde se jeho populace vyskytovala (alpínská, atlantská a středomořská oblast, přičemž první dvě z těchto oblastí zahrnovaly i území Kastilie a Leónu), „nepříznivý a nevhodný“. Soudní dvůr proto konstatoval, že vlka nelze na regionální úrovni vyhlásit za druh, jehož jedinci mohou být loveni, pokud je stav tohoto druhu z hlediska ochrany v uvedeném členském státě na národní úrovni kvalifikován jako „nepříznivý a nevhodný“. I v této kauze musí být dle Soudního dvora zohledněn princip obezřetnosti (předběžné opatrnosti), který Soudní dvůr ustáleně v tomto kontextu vykládá tak, že pokud po posouzení nejlepších existujících vědeckých poznatků přetrvává nejistota ohledně toho, zda je využívání určitého druhu v zájmu Společenství slučitelné se zachováním příznivého stavu tohoto druhu z hlediska ochrany, dotčený členský stát nesmí takové využívání povolit.

Rozsudek Soudního dvora ve věci ASCEL, C-436/22, naleznete zde

 

Povoleními k lovu vlka se zabývá Soudní dvůr EU v Rakousku a ve Španělsku.  Foto Staffan Widstrand

Judikatura Česká republika:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. června 2024, č. j. 57 A 45/2023 – 233

Krajský soud v Plzni v rozsudku trefně poukázal na celorepublikový trend podávání správních žalob ze strany spolků, které se prezentují jako ekologické, ovšem v průběhu řízení se ukáže, že mívají pouze úzký okruh členů, které spojují příbuzenské či podnikatelské vztahy. Ve skutečnosti žádné ekologické či osvětové aktivity tyto spolky nevyvíjejí a bývají úzce zaměřeny na konkrétní projekty, které jsou předmětem zpravidla ekonomických či majetkových zájmů jejich členů.

Vyvstanou-li tedy v řízení pochybnosti o zaměření spolku a jeho skutečné činnosti, je třeba vést k jeho aktivní legitimaci podrobnější dokazování. Soud zastává názor, že takovéto zdánlivé ekologické spolky je třeba důsledně odlišovat od skutečných ekologických spolků založených za účelem ochrany veřejných zájmů, pro které soudní judikatura dovodila žalobní legitimaci ve věcech týkajících se ochrany životního prostředí. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že spolek, který se soudu prezentoval jako dlouhodobě zaměřený na ochranu životního prostředí, byl ve skutečnosti založen za účelem prosazování ekonomických zájmů stavební firmy. Soud proto dospěl k závěru o nedostatku aktivní žalobní legitimace, neboť se neprokázalo, že by spolek, resp. jeho členové, mohli být žalobou napadeným kolaudačním rozhodnutím dotčeni na právu na příznivé životní prostředí. Proto soud žalobu zamítl.

Rozsudek KS v Plzni č. j. 57 A 45/2023-233 naleznete zde.

 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. srpna 2024, č. j. 7 As 115/2023 – 47

ČIŽP shledala podnik Lesy ČR, s. p., vinným ze spáchání přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, a uložila podniku pokutu ve výši 500 000 Kč. MŽP následně podané odvolání Lesů ČR, s. p., proti rozhodnutí Inspekce zamítlo. Podle ČIŽP žalobce vytvořil podmínky pro působení škodlivých biotických a abiotických činitelů a ohrozil tím životní prostředí v lesích. Při svém hospodaření totiž včas neprovedl náležitou asanaci 469 stromů (smrků) napadených kůrovci dle platného lesního hospodářského plánu, čímž umožnil dokončení vývoje nové generace kůrovců, opuštění napadených stromů dospělými brouky a jejich další rozšíření do okolních lesních porostů.

Podnik se neúspěšně bránil žalobou u Městského soudu v Praze. Soud konstatoval, že není podstatné, zda stromy byly napadeny kůrovcem v důsledku klimaticky nepříznivých podmínek či s jejich přispěním. Rozhodující je, zda podnik na danou situaci včas reagoval a zpomalil šíření kůrovce. Správní orgány dle názoru soudu řádně odůvodnily, proč je nedostatečná asanace příčinou ohrožení životního prostředí lesa. Pokutu ve výši 10 % horní hranice stanovené sazby soud neshledal excesivní či nepřiměřenou a ani vybočující z praxe ČIŽP. Úvahu podniku, že úhrada pokuty by se do jeho finanční situace mohla likvidačním způsobem promítnout současně vlivem poklesu výkupní ceny za těžbu dříví a nákladů na novou pěstební činnost, soud označil za spekulativní.

NSS po podané kasační stížnosti objasnil, že přestupek, o jehož spáchání se vede spor, je přestupkem ohrožovacím. Lze jej tedy spáchat i opomenutím. Ochrana lesa je přitom jednou z nejdůležitějších povinností jeho vlastníka. Zákonodárce jejím zavedením sleduje několik legitimních zájmů, a to zájem na zachování lesů a též zájem na ochraně životního prostředí v lesích. NSS proto uzavřel, že podnik svou nečinností a nedůsledným plněním zákonných povinností vytvořil podmínky pro další šíření kůrovce a neprokázal, že realizaci uvedených úkonů po něm nebylo možno spravedlivě požadovat. (Podnik sice namítal, že neměl pro zpracování kůrovcového dříví personální ani technické kapacity, tuto skutečnost však nedoložil.) Právo životního prostředí se řídí zásadou předběžné opatrnosti. NSS proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

Rozsudek NSS č. j. 7 As 115/2023-47 naleznete zde.

 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. srpna 2024, č. j. 1 As 112/2024 – 41

Fyzická osoba podnikající požádala o povolení výjimky pro změnu vodního režimu a terénní úpravy značného rozsahu v již uskutečněném záměru obnovy vodní nádrže. MŽP (stejně jako prvostupňový orgán – AOPK ČR) rozhodlo o nepovolení výjimky, následně podaná správní žaloba byla Městským soudem v Praze zamítnuta a věc poté řešil i NSS.

Žadatel v r. 2011 obdržel od Agentury výjimku dle § 43 odst. 1 ZOPK k obnově rybníka, vytvoření 5 neprůtočných a 1 průtočné tůně a k revitalizaci části dotčeného vodního toku. Dále Agentura povolila v r. 2016 výjimku pro změnu záměru spočívající v obnově rybníka, vytvoření 3 neprůtočných a 3 průtočných tůní a v revitalizaci toku vedeného podél pravého břehu rybníka. Žalobce poté na jaře r. 2019 požádal Agenturu opět o povolení výjimky k upravenému záměru v podobě obnovy rybníka, výstavby 3 manipulačních nádrží pod ním a obtokového koryta vedeného po pravém břehu rybníka. Agentura provedla kontrolu na místě stavby, přičemž zjistila rozpory s projektovou dokumentací a s podmínkami udělené výjimky z roku 2016 a upozornila na nedostatky realizace záměru. Agentura žadateli výjimku neudělila, MŽP však její rozhodnutí zrušilo a věc jí vrátilo k novému projednání. Žadatel však v létě r. 2020 podal novou žádost o povolení výjimky. Agentura následně řízení o výjimce, které dosud nebylo ukončeno po zrušení a vrácení věci, zastavila pro bezpředmětnost a vedla řízení pouze o nové žádosti. Výjimka ale nebyla udělena ani tentokrát a MŽP opětovné odvolání žalobce zamítlo.

Městský soud nepřisvědčil žalobní námitce nevstřícného rozhodování ve věci, když konstatoval, že Agentura ani MŽP nepostupovali vůči žadateli svévolně, pouze zohlednili, že od roku 2018 významným způsobem změnil původní parametry záměru. Správní orgány nemohly bez dalšího upřednostnit pouze zájem na zavodnění krajiny a vytvoření prostoru pro žadatelovo podnikání. Jejich úkolem bylo posoudit, zdali záměr odpovídá požadavkům ochrany přírody a krajiny v okamžiku jejich rozhodování, nikoli ve stavu vytvořeném případnou budoucí dohodou žadatele s Agenturou mimo pravidla povolovacího řízení.

NSS se následně zabýval zejm. námitkou nesprávného posouzení souladu záměru s veřejným zájmem a podklady pro vydání prvostupňového rozhodnutí. Žadatel vypočetl přínosy uskutečnění záměru a měl za to, že splnil zákonné podmínky pro povolení výjimky. Městský soud konstatoval, že veřejný zájem na zadržení vody v krajině není absolutní, ale podmíněný výslednou podobou vodního díla, a s odkazem na prvostupňové rozhodnutí Agentury uzavřel, že nepříznivé důsledky uskutečnění záměru převažují nad jeho přínosy. NSS závěry Městského soudu přejal. Zadržování vody v krajině je nepochybně ve veřejném zájmu, nejedná se však o zájem výlučný. V území se projevují také jiné zájmy (např. na ochraně krajinného rázu, půdy, ovzduší, fauny a flóry atd.), které nelze bez dalšího upozadit. Kolidující zájmy je nezbytné poměřit a upřednostnit ten, který v dané situaci převáží. Oba soudy tak daly za pravdu Agentuře. NSS uzavřel, že zvýšení biodiverzity a obnova historického rybníka nenaplňují druhou (soulad se zájmem ochrany přírody) a třetí (nikoli významné ovlivnění zachování stavu předmětu ochrany) podmínku pro povolení výjimky dle § 43 odst. 1 ZOPK. Oba oslovené soudy přitom posoudily námitky chybějícího dialogu mezi žalobcem a Agenturou, tvrzenou účelovost a šikanózní povahu postupu Agentury, jakož i žalobcovo přesvědčení, že mu Agentura měla výjimku udělit. NSS uzavřel, že kasační stížnost není důvodná.

Rozsudek NSS č. j.  1 As 112/2024-41 naleznete zde.

 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. září 2024, č. j. 2 As 358/2023 – 32

Pražský magistrát nevyhověl námitce vlastníka proti zařazení jeho pozemku do navrhované přírodní památky Retenční nádrž Slatina. Navrhované ZCHÚ tvoří významné pobřežní porosty vodní nádrže a navazující louky a mokřady, které slouží mj. jako významné hnízdiště, tahová zastávka ptáků a útočiště obojživelníků. Vyčleněním žalobcova pozemku by byla narušena celistvost navrhovaného ZCHÚ. Rozsah přírodní památky i ochranného pásma byl vymezen s ohledem na možnou budoucí zástavbu.

Vlastník se proti rozhodnutí magistrátu bránil neúspěšně odvoláním u MŽP a následně správní žalobou, která byla zamítnuta. Městský soud v Praze shledal, že rozhodnutí o námitkách uplatněných vlastníkem sice bylo vydáno téměř osm let po jejich podání, avšak s ohledem na předmět řízení, jímž je vyhlášení přírodní památky, pasivitu žalobce během řízení a aktualizaci skutkového stavu v mezidobí neměla délka lhůty vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé.

V následně podané kasační stížnosti vlastník zopakoval námitku, že správní orgány rozhodovaly o osm let starém skutkovém stavu, čímž nerespektovaly okolnosti případu a zasáhly tak extenzivně do stěžovatelových práv, porušily zásady správního řízení a postupovaly vůči stěžovateli „velkopansky“. Magistrát připustil, že původním návrhem obeslal vlastníky již před osmi lety. Poukázal však na to, že o lokalitu sám z velké části pečuje a přispěl ke zlepšení jejího přírodního prostředí, má dlouhodobý přehled o situaci v lokalitě, a navíc vycházel také z aktuálního vyjádření České společnosti ornitologické. Proto nelze přisvědčit tvrzení vlastníka, že se lokalita mezi lety 2014 a 2019 ve vztahu k ptačím druhům zásadně proměnila a ani jeden z ptáků, s jejichž výskytem návrh počítal, nebyl v roce 2019 zjištěn. Důvodná nemůže být ani námitka, že stěžovateli bylo odepřeno právo vznášet námitky, ani stěžovatelova argumentace týkající se průtahů ve správním řízení. Stěžovateli lze přisvědčit, že správní orgány zásadním způsobem překročily zákonem stanovenou lhůtu pro rozhodnutí o námitkách. Sám stěžovatel však na jednu stranu vytýká správním orgánům průtahy v řízení, na druhou stranu uvádí, že neměl zájem na tom, aby se řízení urychlilo a správní orgány rozhodly dříve v jeho neprospěch. Tato vnitřně rozporná argumentace nemůže dle NSS obstát. Pozdní rozhodnutí o námitkách nemá bez dalšího za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí. NSS kasační stížnost zamítl.

Rozsudek NSS č. j. 2 As 358/2023-32 naleznete zde.

 

Nejvyšší správní soud potvrdil pokutu pro LČR za neprovedení včasného asanačního zásahu proti kůrovci. 
Foto Zdeněk Patzelt

Další dokumenty:

Společné metodické doporučení MMR, MV-GŘ HZS, MK, MZdr a MŽP, srpen 2024

Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, Ministerstvo kultury, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo životního prostředí vydaly společné stanovisko k vydávání závazných stanovisek dotčených orgánů v řízení podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, po nabytí plné účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. Toto metodické doporučení se týká problematiky vydávání závazných stanovisek dotčenými orgány pro účely řízení vedených podle zákona č. 183/2006 Sb. ve znění do 31. 12. 2023 („starý“ stavební zákon), a to od 1. 7. 2024.

Společné metodické doporučení úřadů naleznete zde.

 

Ústřední seznam ochrany přírody (https://drusop.nature.cz):

Kód ÚSOP	Kategorie	Název chráněného území	Kraj	Datum vyhlášení/zrušení	Poznámka
6266	PP	Stráň u Hrabří	Středočeský	13. 05. 2024	nové vyhlášení
251	PR	Mrhatina	Vysočina	31. 07. 2024	přehlášení
1786	PR	Hemže-Mýtkov	Pardubický	30. 09. 2014	přehlášení
5741	PR	Nad Svitákem	Vysočina	31. 07. 2024	přehlášení
6267	PR	Točník-Kapucín	Ústecký	21. 05. 2024	nové vyhlášení
6268	PR	Pyšolec	Vysočina	08. 09. 2021	nové vyhlášení
6268	PR	Pyšolec	Vysočina	10. 01. 2024	přehlášení
6269	PR	Doubravka	Vysočina	31. 07. 2024	nové vyhlášení

 

Aktuality sestavuje Sekce ochrany přírody a krajiny AOPK ČR (Olga Svobodová, Ph.D., -etkOclgXhqy.Z4WHgnD_b94Ys)    ■

- - - -