Ochrana přírody 5/2023 — 26. 10. 2023 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf
Vzpomínka na Aleše Tomana
Dne 8. září tohoto roku nás předčasně opustil RNDr. Aleš Toman (1956). Osudnou se mu stala poslední cesta do jeho milované Afriky.
Aleš vystudoval obor Systematická biologie a ekologie na olomoucké Přírodovědecké fakultě, většinu svého života ale prožil na Vysočině. Profesní kariéru zahájil v jihlavském Muzeu Vysočiny, kde pracoval jako zoolog. Významnou periodou jeho života byla práce na Stanici ochrany fauny v Pavlově u Ledče nad Sázavou, která od počátku devadesátých let vznikala jako součást tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody – později AOPK ČR. Po mnoha letech ve funkci vedoucího stanice přešel do Zoo Jihlava a následně Zoo Plzeň, následně pak na místo vedoucího městského útulku pro opuštěná zvířata v Jihlavě. Jeho velkou láskou byla Afrika, kam jezdil i několikrát ročně jako průvodce přírodovědných expedic.
Vzhledem k tomu, že nás s Alešem spojovaly roky úzké spolupráce, nemohu vynechat i trochu osobní zavzpomínání. Profesní spolupráci jsme zahájili již v době jeho působení v jihlavském Muzeu. A když koncem osmdesátých let začala tehdy pod Okresním vlastivědným střediskem Havlíčkův Brod v Pavlově vznikat stanice na záchranu vyder, věděl jsem, že se těžko najde lepší kandidát na jejího vedoucího. Aleš se také nenechal dlouho přemlouvat a naše společné ochranářské začátky pro mě zůstanou navždy nezapomenutelné. Mladické nadšení spojené se svobodou devadesátých let představovaly ideální startovní pozici. Do záchrany tehdy kriticky ohrožené vydry říční jsme se společně pustili s plným nasazením. Pavlov se brzy stal vydřím centrem nejen na národní úrovni. Stali jsme se aktivními členy IUCN Otter Specialist Group, navázali jsme intenzivní spolupráci s organizacemi na ochranu vyder v Evropě i v celém světě. V roce 1993 nám nizozemský sponzor umožnil účast na světovém vydřím sympoziu v Jižní Africe, následovalo mnoho dalších společných cest (Skotsko, Nizozemsko, Zimbabwe, Dunajská delta a řada dalších). Ale i týdny strávené v naší přírodě na Třeboňsku při odchytu vyder pro telemetrický výzkum, noci při telemetrii v Jeseníkách se z paměti nikdy nevytratí. Řešení záchrany vyder se postupně rozšířilo i na další druhy – sokola stěhovavého, raroha velkého, norka evropského nebo ohrožené sovy, což postupně přinášelo i další společné aktivity.
I když náš úzký pracovní vztah v době Alešova působení v Pavlově občas zákonitě přinášel i konfliktní situace, stále nás sváděl dohromady společný zájem o ptáky, vydry a přírodu vůbec. Tak to zůstalo i po Alešově odchodu do jihlavské zoo a vlastně až do posledních dnů. Sedmého září 2023 jsme uváděli v jihlavské zoo premiéru našeho filmu o bobřích mokřadech, pro který mi Aleš poskytl krásné záběry ledňáčků. Byli jsme domluveni, že se na premiéře potkáme. Aleš ale nepřišel. Brzy ráno jsem se dozvěděl, že právě v době premiéry prohrával svůj boj s malárií.
Alešovi se v životě nevyhýbaly ani složité chvíle, ale vždy je dokázal překonat se svým věčným úsměvem, optimismem a schopností naplno si užívat život. Neutuchajícím elánem do posledních dnů ovlivňoval široké okolí lidí se zájmem o přírodu – ať už u nás na Vysočině, nebo při cestách do Afriky. Všem, kdo ho znali, bude chybět. ■
Společných zážitků bylo bezpočet - zde společně s Alešem Tomanem (uprostřed) a Vaškem Beranem (vlevo) převážíme narkotizovaného losa přes dálnici D1 (2001). Foto archiv AOPK ČR