Vzpomínky a medailonky

Ochrana přírody 5/2024 — 29. 10. 2024 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf

Doc. Ing. Milan Králíček, CSc.

autoři: Ivana Jongepierová, Jan W. Jongepier, Jan Uřičář

Ještě začátkem března jsme s ním natočili rozhovor do časopisu Bílé – Biele Karpaty v rámci kampaně Rok motýlů, který Milan stihnul upravit, jeho připomínky nám však už vyřizovala manželka Olga. Milan byl totiž nečekaně převezen do nemocnice, ze které se už nevrátil.

V roce 2020 s ním v rámci jeho životního jubilea vyšly dva rozhovory v regionálním tisku – Kyjovské listy, Malovaný kraj (v jehož redakční radě dlouhé roky působil) a jeho kolegové z fakulty Hana Šefrová a Zdeněk Laštůvka publikovali řadu veselých vzpomínek v Klaplekianě, časopisu České entomologické společnosti. Při jedné z návštěv nám předal kopie těchto článků se slovy: „Z tohoto se bude dobře psát můj nekrolog.“ A tak je teď máme před sebou, včetně článku k jeho 65. narozeninám z pera Dalibora Povolného a k 80. narozeninám od Zdeňka Laštůvky, ve kterých jsou i seznamy Králíčkových publikací. Kdo ho znal, tak je mu jasné, že suchý výčet bibliografických dat a dosažených úspěchů k přiblížení jeho osobnosti rozhodně nestačí.

Narodil se v Brně, ale školní docházku včetně gymnázia absolvoval v Uherském Hradišti. Jeho vášeň pro motýly začala v roce 1948, kdy ho zaujal párek martináčů hrušňových. Jak vzpomínal: „Po této události jsem si pravidelně bral síťku, krabičku od sirek a lahvičku s lihem do kapsy a začal kolem Hradiště chytat motýly. Nejzajímavější se mi jevil železniční násep u Kunovic, kde jsem během jednoho odpoledne chytil sedm pro mě nových druhů. Dohromady jsem za ten první rok nasbíral asi devadesát motýlů. Zpočátku jsem je ukládal do krabice od bonbonů, později do dřevěných prosklených krabic. A k tomu, aby taková sbírka měla vědecký význam, jsem každý exemplář opatřil štítkem s lokalizací a datem. Když jsem chodil do gymnázia, byl jsem už docela známý přírodovědec. Učil tam přírodopis profesor Hubáček, a když jsme v rámci biologického systému začali probírat hmyz, tak si sedl na moje místo, udělil mi slovo a já jsem ten hmyz odpřednášel.“

Po vystudování Vysoké školy zemědělské (diplomová práce byla na téma Píďalky na ovocných dřevinách) nastoupil v roce 1960 jako agronom do JZD Kyjov, později přešel do Zemědělského nákupního a zásobovacího podniku v Hodoníně. V té době byl i poradcem inspektora odboru kultury, který tehdy řešil problémy se zemědělskou výrobou a ochranou přírody v Bílých Karpatech. Později se stal okresním konzervátorem ochrany přírody a v září 1977 dostal za úkol připravit poklady pro vyhlášení chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Po vyhlášení v roce 1981 byl jejím prvním vedoucím. Milan Králíček má velkou zásluhu na vyhlášení všech chráněných území v hodonínské části CHKO Bílé Karpaty použitím osvědčené „slovácké metody“. Vyprávěl nám, že mu bylo jasné, že získat souhlas soudruhů k ochraně mnoha stovek hektarů zdejších luk nebude jednoduché, a tak pozval představitele místních družstev a Státního statku ve Veselí nad Moravou do sklepa a kýžené podpisy se mu v průběhu večera podařilo získat. Dostával se však do konfliktu s režijními názory a zájmy, a tak v roce 1984 přešel jako samostatný agronom do Agrochemického podniku v Hodoníně. Bílé Karpaty však zůstaly krajinou jeho srdce po celý život. Výsledky z této oblasti shrnul s A. Gottwaldem v třídílné publikaci Motýli jihovýchodní Moravy. Často také oponoval odborné práce z tohoto území, včetně publikace Louky Bílých Karpat (2008).

V roce 1988 se stal odborným asistentem v Ústavu ochrany rostlin Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně, kde v roce 1993 habilitoval a pracoval až do důchodu v roce 2001.

Svým charizmatem, znalostmi a strhující schopností přednášet dokázal plně zaujmout i ty posluchače, kteří do té doby nejevili o entomologii a přírodu zájem. Do posledních chvil svého života vedl sérii nesmírně zajímavých přednášek pro Univerzitu třetího věku a pro veřejnost, od níž se vždy dočkal bouřlivého potlesku a spousty dotazů. Byl rovněž velmi činný publikačně, a to jak množstvím původních vědeckých prací (první napsal v roce 1952 o jednom druhu hřbetozubce), tak zejména čtivě psaných popularizačních článků. Kromě entomologie a zoologie měl vynikající znalosti z botaniky a dalších oborů přírodních věd – chemie, geologie, paleontologie, fyziky či meteorologie. Byl velmi sečtělý, měl encyklopedické znalosti děl starých i současných autorů prózy a poezie, které dokázal citovat i kriticky hodnotit. Zajímalo ho výtvarné umění, folklór a byl vyznavačem amerického rock and rollu. Rozhodně nebyl žádný sebestředný suchar. Měl rád společnost, kterou dokázal vytříbeným humorem zaujmout a bavit. Nezištně pomáhal a radil lidem v nesnázích a nekompromisně bez ohledu na svoji pozici se zastával proti nespravedlivosti.

Milan byl nesmírně pracovitý a houževnatý, veškerou svoji činnost prováděl s obrovským nasazením. Společně se svojí manželkou 70 let intenzivně studovali motýlí faunu Česka a Slovenska a vybudovali obsáhlou sbírku motýlů, která má nesmírnou vědeckou hodnotu se spoustou typů a prvonálezů. Skládá se z 365 krabic a počet druhů v nich uložených je asi 1 350. Skříně až do stropu zabíraly celou stěnu jeho obývacího pokoje. Milan v posledních letech zvažoval, ve kterém muzeu by tato sbírka měla nejlepší podmínky. Rozhodnout se ale nestihl, takže její osud je teď v rukách příbuzných.

Milan Králíček byl jedním z průkopníků výzkumu našich motýlů jejich nočním lovem na světlo, zejména světlo ultrafialové. Největší radost měl z objevů vzácných druhů, nebo dokonce druhů pro vědu nových. Například objevil neznámou nesytku, která žije ve jmelí a ochmetu, čehož si předtím nikdo nevšiml. Dovolujeme si v Klapalekianě popsaný příběh celého nálezu (Šefrová & Laštůvka) zopakovat: Během zimy roku 1965 si s manželkou vyrazili na běžkách do okolí Hodonínských rybníků. Na hrázi jednoho z nich byly pokácené mohutné duby, poměrně silně napadené ochmetem. To Milanovi nedalo, sundal běžky a za normálních okolností nedostupné rostliny ochmetu začal zkoumat. Na některých z nich si všiml drobných poškození a hromádek trusu vyhazovaného ze dřeva. Několik palic ochmetu uřezal a odvezl domů. Za pár týdnů se z nich k jeho překvapení vylíhlo několik jedinců neznámého druhu nesytky. V následujícím roce ji popsal pod názvem Aegeria loranthii a současně zjistil, že se vyvíjí také ve jmelí. Postupně se prokázalo, že tato nesytka ochmetová není vůbec vzácná, ale je rozšířená po celé střední Evropě.

Již v 70. letech minulého století Milan pochopil, že motýly a samozřejmě i jiné organismy nelze chránit tím, že vyhlásíme jednotlivé druhy za chráněné a bráníme jejich úhynu. Věděl, že je třeba znát jejich celou bionomii a zajistit ochranu všech jejich biotopů. Byl tak jedním z našich prvních praktických ekologů. V roce 2018 převzal Cenu starosty města Kyjova za vědecké poznatky v oboru entomologie, zásadní přínos v oblasti ochrany přírody, vzdělávací a osvětovou činnost. Ve stejném roce mu bylo uděleno vyznamenání ČSOP „Příroda děkuje“.

Závěrem naší poslední návštěvy jsme položili otázku: „Co vás právě na motýlech zajímá?“ Okamžitě zareagovala jeho žena Olga: „Protože motýli jsou naprosto nejkrásnější organismy na Zemi. To vyznávám já a on to vyznává taky.“ Milan ji pak doplnil: „U motýlů se spojují některé pozoruhodné věci. Kromě stránky estetické je to i jejich nesmírně zajímavá bionomie.“ Celý život tvořili neoddělitelný pracovní tým, což dokládá i náhlý odchod paní Olgy přesně týden po skonu Milana.

Milane, děkujeme, že jsme s Tebou a Tvou ženou mohli strávit mnoho krásných chvil a často se s Tebou radit o různých ekologických problémech. Budeš nám moc chybět.    ■

- - - -

Úvodní foto:

Milan Králíček ukazuje jednu ze svých sbírkových krabic, 3. 3. 2024. Foto Jan W. Jongepier

- - - -