Probíhající změny podnebí ovlivňují biologickou rozmanitost na všech jejích základních úrovních, tedy genetické, druhové a ekosystémové, již dnes. Uznávané scénáře navíc naznačují, že uvedený dopad v blízké budoucnosti ještě zesílí.

Ochrana přírody není a ani nemůže být vědeckou disciplínou, i když někdy za ni bývá považována. Tou je již tradičně ochranářská biologie. Protože péče o přírodní a krajinné dědictví využívá stále častěji také vhodné poznatky ekonomických a společenských věd, zejména američtí autoři hovoří v této souvislosti rovnou o ochranářské vědě (conservation science). V podstatě totéž platí i pro tematicky poněkud širší snahu o zachování biologické rozmanitosti. Jak ochrana přírody, tak péče o biodiverzitu by měly být bez ohledu na jejich zřetelný etický a citový náboj založeny na ověřených důkazech poskytovaných právě vědou. Současně mohou vědu, výzkum, technický rozvoj a inovace rozumným způsobem nasměrovat, ať už aktuálně, nebo koncepčně. Právě o to se s velkým nasazením již více než desetiletí snaží Mezivládní platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services, IPBES). 

Etologie: Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů

Špinka M., Havlíček J., Štolhoferová I. & Frynta D. (eds.).

Academia Praha 2024. 668 str.

ISBN 978–80-200–3556-1.

Cena 960 Kč

Varan komodský (Varanus komodoensis) patří bezesporu k nejznámějším v současnosti žijícím ještěrům. Za uvedenou skutečnost vděčí zejména mimořádným tělesným rozměrům. I když varan skvrnitý (V. salvator) a možná i novoguinejský varan Salvadoriův (V. salvadorii) mohou být delší, hmotností a celkovou mohutností je obyvatel Komoda a dalších pěti ostrovů v indonéských Malých Sundách zdaleka předčí. Dospělí jedinci měří na délku i s ocasem v průměru 2,6 m a dosahují hmotnosti asi 50 kg. Nejdelší prokazatelně zaznamenaný exemplář se mohl pochlubit délkou 3,13 m a 166 kg hmotnosti. U té ale musíme uvést, že zahrnovala také nestrávenou potravu, jež může zvýšit hmotnost varana komodského až o 20 kg.

Voda představuje pro člověka mnohem více než pouze chemický vzorec H₂O. Zůstává nezbytným předpokladem existence života na Zemi: ostatně kosmologové při hledání života mimo naši planetu pátrají pomocí sofistikovaných sond právě po vodě, na niž jsou v různé míře vázány všechny dosud známé organismy. Přitom ještě v 19. století voda nikomu vrásky na čele nedělala: byla všeobecně považována za nevyčerpatelný obnovitelný zdroj – a podle toho se s ní také nakládalo. Pokračující tlak člověka na přírodu, zesílený v 50. letech 20. století, kdy začalo období mohutného rozvoje lidské společnosti, výstižně označované jako Velké zrychlení, se nemohl neprojevit také na vodních ekosystémech. Zkusme se proto zamyslet nad jejich současným stavem a pravděpodobnou budoucností. Na jejich kvalitě a množství jsme totiž jako lidstvo zcela závislí.

Ochrana přírody, jež se jako svébytný obor lidské činnosti ustavila na začátku 19. století, se již delší dobu zabývá otázkou, nakolik jsou nejrůznější opatření v péči o přírodní a krajinné dědictví, resp. o biologickou rozmanitost na jejích třech úrovních (geny, organismy, ekosystémy) reálně účinná.

Ptačí svět
Česká společnost ornitologická,
Praha, od r. 1994.
Pravidelný čtvrtletník.
ISSN 1803–6791.

V polovině 60. let 20. století, v době globálního hospodářského vzestupu, oživily některé vlády i nadnárodní organizace myšlenku zakotvit účinnou péči o přírodní a kulturní památky, jejichž význam jednoznačně přesahuje hranice jednotlivých států či kontinentů, nikoli jen do deklarací nebo závěrů odborných konferencí, ale do mezinárodního práva. Připravovaná úmluva měla potvrdit, že se lidská civilizace a příroda přímými a zpětnými vazbami vzájemně často existenčně ovlivňují, a je tedy nezbytná účinná ochrana jak přírody a krajiny, tak nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti.

Úbytek hmyzích opylovačů, a to jak zdomácnělých, tak volně žijících, byl zaznamenán v některých částech světa, i když v rozdílném rozsahu. Předpokládalo se, že včela medonosná (Apis mellifera) a další opylovači mohou naopak těžit z výhod, které jim městské prostředí poskytuje. Urbánní biotopy je mohou chránit před účinky pesticidů a před predátory, nabízet více rozrůzněnou flóru a s ní více potravních zdrojů v podobě živných rostlin a v důsledku vyšší teploty nejen díky působení tepelného ostrova a ochraně před větry prodlužovat období opylování. Nicméně současný výzkum se z pochopitelných důvodů soustřeďuje zejména na příčiny snižování početnosti opylovačů, hlavně včel, v běžné zemědělské krajině. Chov včel ve městech a činitele související s přežíváním včel v nich vědci studují mnohem méně. 

Rotter P., Purchart L. (eds.):
Ekologie lesa. Jak se les mění a funguje
(Mendelova univerzita Brno 2023)