Ochrana přírody 2/2008 — 22. 4. 2008 — Výzkum a dokumentace
Rys ostrovid v České republice
Šelmy patří k těm skupinám savců, které odedávna poutaly naši pozornost. Nejen tím, že setkání s mnohými z nich znamenalo pro člověka riziko vážného poranění nebo i ohrožení života, ale i pro mnohé vlastnosti, kterých si člověk vždy cenil a jejichž nositelem by se rád sám stal: sílu, odvahu, obratnost a bystrost.
Výše uvedené platí o šelmách obecně, ale především se to týká skupiny kočkovitých šelem, které vynikají svým dokonalým přizpůsobením k aktivnímu lovu. Mezi kočkami vybral člověk krále všech zvířat – lva, mezi kočkami pak nalezl i druhé nejoblíbenější zvíře, které připoutal ke svému domovu – kočku domácí (Felis silvestris f. catus); Mazák, 1980.
Součástí fauny České republiky byly historicky dva druhy kočkovitých šelem, kočka divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx). Naše původní stálá populace kočky divoké byla vyhubena na přelomu 18. a 19. století. Osud rysa ostrovida by byl pravděpodobně podobný, avšak díky migraci jedinců ze sousedních zemí a díky dlouhodobým ochranářským aktivitám zůstala tato jedinečná šelma dodnes součástí naší přírody.
Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, samci mohou dosahovat váhy až 38 kg (Anděra 1999). Rysové se od ostatních koček odlišují zakrnělým ocasem a nápadnými štětičkami na boltcích. U většiny jedinců se srst na lících prodlužuje v licousy. Zbarvení je sezonně a geograficky proměnlivé, ale vždy jsou aspoň zčásti přítomny více či méně nápadné skvrny. Jedinci tohoto druhu žijí samotářsky a střetávají se jen koncem zimy v krátkém období říje. Samice jsou březí přibližně 9–10 týdnů a velikost vrhu se pohybuje v rozmezí od 1 do 5 mláďat (Anděra 1999).
Rys je ze všech našich velkých šelem (tj. rys, medvěd a vlk) nejvíce specializovaný na živočišnou potravu. Složení potravy je v jednotlivých částech jeho areálu dosti odlišné a do značné míry závisí na lokálním složení fauny. Ve střední Evropě jsou však nejdůležitější složkou potravy lesní kopytníci, a to především srnec obecný, méně pak jelen lesní, prase divoké, muflon a kamzík horský. Způsob lovu kopytníků je založen na číhání (často na vyvýšeném místě), následném opatrném plížení a na finálním útoku, který začíná několika dlouhými skoky z bezprostřední blízkosti. Součástí jeho potravy jsou dále zajíci, lišky, kočky, různé druhy ptáků, obojživelníci, hmyz či hospodářské zvířectvo. Výrazný podíl potravy pak tvoří i drobní hlodavci.
Rys ostrovid je typicky lesní druh. To jej činí nejvíce zranitelným ze všech druhů našich velkých šelem, zejména v důsledku změn jeho přirozených biotopů. Obecně dává tato šelma přednost především smíšeným lesům středních a vyšších poloh s bohatým podrostem a častými skalními útvary. Vzhledem ke své přizpůsobivosti (která je však nižší než u vlka či medvěda) se ve střední Evropě zcela nevyhýbá ani kulturním smrčinám či zemědělsky využívané krajině s většími lesními celky.
V historických dobách obýval rys ostrovid lesní oblasti Eurasie. Dnes je jeho areál nesouvislý, na území Evropy značně ostrůvkovitý (mapa 1). Původní populace rysa ostrovida u nás pravděpodobně obývala většinu území Čech, Moravy i Slezska. Rozšiřující se lidské osídlení krajiny však způsobilo ústup původní populace této šelmy. V 15. a 17. století rys vymizel z oblastí, které byly přetvořeny v kulturní krajinu (Polabí a hustě osídlená krajina středních Čech). Do 18. století se v lesnatějších vrchovinách, předhůřích a některých horách dochovaly rozdrobené místní populace. Definitivní zánik původní populace rysa ostrovida na území současné ČR nelze jednoznačně určit, protože jsou udávána různá data posledních historických úlovků. Zřejmě se však jedná o období let 1835–1894 (Fejklová 2002).
Mapa 1 Rozšíření rysa ostrovida v Evropě (EMA 2007)
Opětovný výskyt rysa ostrovida v českých zemích byl zaznamenán až v 50. letech 20. století. Pravidelně byli pozorováni migrující jedinci v Moravskoslezských Beskydech, nepravidelně pak v dalších horských oblastech včetně Šumavy. Teprve na počátku 80. let, kdy na Slovensku vzrostla populace rysa v důsledku omezení jeho lovu, se zvýšil počet příchozích jedinců a následně se pak začala utvářet stálá rysí populace v Moravskoslezských Beskydech a Jeseníkách.
Dalším významným územím výskytu rysa ostrovida u nás je Pošumaví. Od 70. let
20. století, kdy bylo v Bavorském lese vypuštěno několik jedinců, se rys na Šumavě vyskytuje téměř nepřetržitě. Ke stabilizaci této populace přispěl v 80. letech projekt LYNX, zaměřený na posílení populace rysa v CHKO Šumava. V rámci tohoto projektu bylo vypuštěno 17–18 jedinců karpatského původu.
V současné době lze území obývaná rysem ostrovidem v České republice rozdělit do tří základních celků (mapa 2).
- Severovýchodní Morava (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy): asi 10–15 jedinců, vzhledem k migraci z území Slovenska vykazuje populace stálý stav.
- Jeseníky: 0–2 jedinci, z důvodu nelegálního lovu mizí stabilizovaná lokální populace. Je zde možná občasná migrace ze sousedního Polska.
- jižní a západní Čechy (Český les, Šumava, Blanský les, Novohradské hory, Třeboňsko a přilehlé oblasti): 60–75 jedinců, z důvodu nelegálního lovu zde dochází v současnosti k poklesu její početnosti. Pravidelný výskyt rysa je v posledních letech zaznamenáván také z oblasti Brd (0–2 jedinci).
Poněkud izolovanou pozici má oblast Labských pískovců (0–2 jedinci).
Mimo výše uvedená území existují pozorování rysa ostrovida i z dalších částí České republiky. Jedná se však o výskyt přechodného charakteru.
Maximální odhad velikosti stávající populace rysů v České republice činí tedy 90–96 jedinců, kdy nejpočetnější populace je v jihozápadních Čechách.
Mapa 2 Rozšíření rysa ostrovida na území České republiky v letech 2003–2006
Po druhé světové válce tak byla nejvyšší početnost rysa v ČR dosažena v rozmezí let 1996–1998, kdy byla odhadována na 100 až 150 jedinců. V období let 1999–2003 však docházelo k jejímu poklesu, který je přičítán především nelegálnímu lovu. V současnosti je velikost populace rysa ostrovida stabilní, avšak stále ohrožena nelegálním lovem.
V současnosti je velikost populace rysa ostrovida v ČR stabilní, stále je však ohrožena nelegálním lovem.
Foto J. Červený
Rys ostrovid přirozeně reguluje početnost populací velkých býložravců, kteří v případě neúměrně vysokých stavů negativně ovlivňují stav lesních ekosystémů (zejména loupáním kůry a okusem terminálních výhonků). Zároveň se však touto aktivitou dostává do konfliktu s hospodářskými zájmy člověka. Problém částečně řeší zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Není to však řešení dostatečné. Negativní postoj veřejnosti k velkým šelmám a s tím související vysoká míra nelegálního lovu jsou i nadále hlavními příčinami ohrožení těchto druhů na našem území.
Z tohoto důvodu AOPK ČR v roce 2005 iniciovala přípravu záchranného programu – Program péče pro velké šelmy v ČR. Stěžejním opatřením je rozsáhlá výchovná a osvětová kampaň, která by měla probíhat souběžně na různých úrovních, a jejímž cílem je právě změna veřejného mínění a snížení tlaku nelegálního lovu. Související opatření by měla zajistit prostupnost migračních koridorů pro velké šelmy, řešit zefektivnění systému náhrady škod způsobených velkými šelmami a rozvoj spolupráce na monitoringu a ochraně velkých šelem se sousedními státy. Zachování prostupnosti migračních koridorů v hraniční oblasti Česká republika – Slovensko je klíčovým opatřením pro existenci populace vlka a medvěda na území naší republiky.
Nedílnou součástí programu je pravidelný monitoring stavu populací a výzkum některých aspektů jejich biologie a role v ekosystému. Pravidelný monitoring rysích populací je prováděn stopováním na sněhové obnově a vyhodnocováním veškerých údajů získaných z období mimo plánované sčítání. Součástí výzkumu je také radiotelemetrické sledování rysí populace. Získané výsledky zásadním způsobem doplňují znalosti o struktuře populace, sociálních vztazích, potravní specializaci či o aktivitě sledovaných jedinců.
Na přípravě programu se spolupodílela nevládní ekologická organizace Hnutí DUHA. Toto sdružení je známo aktivitou v oblasti ochrany šelem. Například v oblasti Šumavy a Beskyd organizuje tzv. rysí a vlčí hlídky, které mají předcházet nelegálnímu lovu velkých šelem.
Hlavním cílem navrženého programu péče je snížení intenzity nelegálního lovu šelem u nás a umožnění nárůstu populace rysa ostrovida alespoň na početnost z let 1995–1996 a zároveň zachování populace vlka a medvěda v současné velikosti. Dou-fejme, že tyto ochranářské aktivity budou dlouhodobě úspěšné a naše největší kočkovitá šelma nezmizí opět z našich lesů.
Rys ostrovid a legislativa
Rys ostrovid je druh zvláště chráněný, silně ohrožený (zákon č. 114/1992 Sb., vyhláška č. 395/1992 Sb.).
V červeném seznamu savců ČR je rys ostrovid zařazen mezi ohrožené druhy.
V Bernské konvenci je rys ostrovid uveden v Příloze III (chráněné druhy živočichů).
Ve Směrnici Rady Evropských společenství č. 92/43/EEC je rys ostrovid uveden v Příloze II (druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany) a v Příloze IV (druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, které vyžadují přísnou ochranu).
V Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) je rys ostrovid uveden v Příloze II (druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by obchod s nimi nebyl přísně regulován). Mezinárodní obchod je povolen pouze na základě zvláštních povolení. V červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie „téměř ohrožený” (near threatened).
Škody způsobené rysem ostrovidem mohou být hrazeny dle zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (zákon č. 115/2000 Sb.).
Rys ostrovid patří podle zákona o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb.) mezi zvěř, kterou nelze lovit.
LITERATURA
Anděra M. (1999): Rys ostrovid. In: Svět zvířat II, Savci 2, Pp: 64-66. Albatros, Praha – Červený J., Koubek P. & Bufka L. (2006): Velké šelmy v České republice. IV. Rys ostrovid. In: Vesmír, 85 (2): 86-94 – EMA (2007): Internetové stránky the European mammal assessment – http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/ema/about.htm – Fejklová P. (2002): Potrava rysa ostrovida (Lynx lynx) a lišky obecné (Vulpes vulpes) na Šumavě. Diplomová práce PřF UK Praha, 96 pp. – Mazák V. (1980): Velké kočky a gepardi. Zvířata celého světa 7. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
J. Uhlíková a T. Mináriková pracují v AOPK ČR Praha, J. Červený pracuje v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně