Péče o přírodu a krajinu

Ochrana přírody 2/2008 — 22. 4. 2008 — Péče o přírodu a krajinu

Písčina u Tuhaně

v návrhu evropsky významných lokalit

Autor: Daniel  Hrčka

Tuhaň je prakticky neznámá obec nacházející se přibližně 7 km jihovýchodně od okresního města Mělník ve Středočeském kraji.

Nevyniká žádnými historickými památkami (až na nenápadnou kapli) a i nejbližší kostel se nachází až v Záboří nebo v Libiši u Neratovic. Známá může být snad jedině zemědělstvím, které zde má dlouholetou tradici. Přesto se patrně v horizontu několika let „proslaví“ i za hranicemi našeho státu. Důvodem jsou mimořádně zachovalá společenstva písčin, která dnes patří k silně ohroženým biotopům nejenom v České republice, ale i v poměrech Evropské unie. Osud této plochy však nikdy nebyl jednoduchý.

Historie území

První zmínka o písečném přesypu u Tuhaně pochází od Velenovského (in Čelakovský 1867–1875), který zde uvádí dnes již kriticky ohrožený sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides). V pozdější době se území nechvalně proslavilo jako místo pro dlouhodobé ukládání komunálního odpadu; informace o zdejší skládce pocházejí minimálně z přelomu 70. a 80. let 20. století (podrobnější údaje o jejím vzniku ale chybí). V roce 1990 byla provedena „asanace“ skládky, přičemž byl shrnut vegetační kryt radlicí a zarovnán povrch i na sousední ploše písečného přesypu a částečně zahrnut zeminou (tehdy zde ještě byly zastoupeny i velké plochy volného písku; Vilímová & Klaudisová 1990). Paradoxně skládka zůstala téměř nedotčena, resp. byla jen symbolicky přerovnána těžkou mechanizací (Vilímová 1991). Po tomto zásahu jsou odtud uváděny výhradně ruderální druhy s dominujícím merlíkem (Chenopodium album; Klaudisová & al. 1994). V roce 1993 byla část skládky poškozena složením hromady chlévské mrvy na ploše přibližně 150 m2. Přes urychlené odstranění skládky hnoje se na jejím místě zvýšil výskyt ruderálních druhů, zejména merlíku (Chenopodium sp.) a lebedy (Atriplex sp.; Klaudisová & al. 1994).

V roce 1994 byla plocha oplocena a vyhlášena Okresním úřadem v Mělníku jako přechodně chráněná plocha (s omezenou platností do roku 2005). V roce 2005 zadal Středočeský kraj průzkum ke zjištění přírodovědných hodnot dotčeného území. Výsledkem průzkumu bylo potvrzení významu území, a to jak po stránce botanické, tak po stránce zoologické. Z toho důvodu byla plocha vyhlášena jako zvláště chráněné území v kategorii přírodní památka (nařízení Středočeského kraje č. 2/2007 ze dne 28. 6. 2007). V průběhu přípravy návrhů na doplnění evropsky významných lokalit Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR byla plocha stávající přírodní památky Písčina u Tuhaně zahrnuta do užšího výběru, který bude před­ložen ke schválení Evropské komisi.

Flóra a vegetace

Současná vegetace v Písčině u Tuhaně je do velké míry ovlivněna samotným historickým vývojem území. Vlastní (dnes oplocená) plocha přírodní památky vznikla pravděpodobně odkrytím původního zbytku písečného přesypu Labe příležitostnou drobnou těžbou písku. Přes některé nevhodně provedené zásahy (skládkování, navezení hnoje) představuje mimořádně zachovalé společenstvo mezernatých trávníků písčin, jejichž charakter v nejcennější centrální části území (a roztroušeně i v okrajových plochách) určují paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), šťovík menší tenkolistý (Rumex acetosella subsp. tenuifo­lius), pelyněk ladní (Artemisia campestris) a vzácně i jitrocel písečný (Plantago arenaria). Tento silně ohrožený druh je v Čechách znám zejména ze středního Polabí a z území severozápadních Čech; úbytkem stanovišť (těžbou písku) a jejich degradací (zarůstání rozvolněných ploch, výsadby borovice) dnes poměrně rychle mizí. U Tuhaně byl zaznamenán již minimálně v 90. letech 20. století (Klaudisová & Vilímová 1990, Klaudisová & al. 1994, Klaudisová 1996, Karlík & al. 2005).

Z dalších druhů lze ještě jmenovat rozchodník křovištní (Hylotelephium jullianum), jetel rolní (Trifolium arvense), sveřep střešní (Bromus tectorum) a řeřichu hustokvětou (Lepidium densiflorum). Tento biotop lze podle Katalogu biotopů (Chytrý & al. 2001) zařadit mezi jednoletou vegetaci písčin (jednotka T5.1), pro níž je typické i četné zastoupení ruderálních druhů; např. pupalka dvouletá (Oenothera biennis) nebo heřmánkovec přímořský (Tripleurospermum inodorum). Zejména v okrajových zapojenějších částech dochází k degradaci společenstva šířením konkurenčně silnějších druhů, jako je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) nebo pýr plazivý (Elytrigia repens).

Ve fragmentech lze hovořit i o společenstvu otevřených trávníků písčin s paličkovcem šedavým (podle Katalogu biotopů jednotka T5.2), pro něž je diagnostickým druhem mimo paličkovce šedavého také šťovík menší tenkolistý (Rumex acetosella subsp. tenuifolius).

K početněji zastoupeným druhům ve vlastní oplocené části přírodní památky patří ještě mochna stříbrná (Potentilla argentea), srpek obecný (Falcaria vulgaris), hadinec obecný (Echium vulgare), trýzel tvrdý (Erysimum durum), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), šedivka šedivá (Berteroa incana) nebo vikev huňatá (Vicia villosa), z nichž většina patří mezi druhy suchých trávníků.

V severní části přírodní památky jsou zachovalé porosty paličkovce šedavého s ještě v listopadu kvetoucí trávničkou obecnou (Armeria vulgaris), šťovíkem menším tenkolistým, jitrocelem kopinatým (Plantago lanceolata), řebříčkem chlumním (Achillea collina) a rozchodníkem ostrým (Sedum acre).

Velmi pěkně jsou zachovalá společenstva s paličkovcem šedavým (jednotka T5.2) na písčitých ladech nad vlastní oplocenou plochou. Ta je dnes vyhlášena jako ochranné pásmo (částečně jsou tato společenstva součástí vlastní přírodní památky). Vznikly po upuštění od zemědělského hospodaření a postupnou kolonizací bývalých písčitých polí řadou psamofytů (pozemky jsou stále vedeny jako orná půda).

Typickým prvkem je paličkovec šedavý vytvářející rozsáhlý porost v části horní plošiny v dosud nezarostlých rozvolněných plochách. Bohaté porosty zde vytváří pelyněk ladní (jinak spíše druh suchých trávníků). Z druhů charakteristických pro tato společenstva se zde uplatňuje šťovík menší a jetel rolní. Z dalších doprovodných druhů v místech společenstva s paličkovcem šedavým lze zmínit ještě bér zelený (Setaria viridis), pumpavu rozpukovou (Erodium cicutarium), řebříček (Achillea millefolium agg.), objevuje se ale také třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), turanka kanadská (Conyza canadensis) nebo šťovík rozvětvený (Rumex thyrsiflorus).

Velmi hojně se pouze na místech písčitých lad vyskytuje ohrožený bělolist rolní (Filago arvensis), druh charakteristický spíše pro jednoletou vegetaci písčin (jednotka T5.1 Katalogiu biotopů – Chytrý & al. 2001). Přestože se na poměry České republiky vyskytuje ještě relativně hojně, je patrný jeho ústup v důsledku intenzifikace zemědělství a eutrofizace krajiny. Z dalších druhů se v místech písčitých lad vyskytuje např. trýzel tvrdý (Erysimum durum), šedivka šedivá (Berteroa incana), řeřicha hustokvětá (Lepidium densiflorum), z plevelů se objevuje heřmánek pravý (Matricaria recutita) nebo chundelka metlice (Apera spica-venti), typická pro písčitá pole.

Zejména ve východní části jsou lada velmi silně zarostlá pýrem plazivým a dalšími druhy indikující vyšší obsah živin v půdě, zejména dusíku. Z nich lze zmínit turan roční severní (Erigeron annuus subsp. septentrionalis), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), pcháč oset (Cirsium arvense) nebo turanku kanadskou.

Tato část ochranného pásma leží částečně na zemědělské půdě, přičemž ochranné podmínky a ani zpracovaný plán péče (Karlík & al. 2005) nevylučují pokračování zemědělského hospodaření, ale při vyloučení chemických prostředků nebo výstavby. (Výstavba v této části byla v době začátku vyhlašování chráněného území těsně před schválením v územním plánu obce.)

Druhou plochou, která je součástí ochranného pásma, je překvapivě dnešní plocha dětského hřiště. Původně pískovna sloužila dlouhou dobu k ukládání odpadu. V roce 1990 byla skládka asanována a na přelomu let 2004–2005 převrstvena zeminou a oseta travní směsí. Mimo běžných druhů trávníků je nejzajímavější výskyt silně ohroženého smělku sivého (Koeleria glauca), který se dnes v Čechách vyskytuje vzácně na písčinách a v suchých písčitých borech na několika málo lokalitách od středního Polabí po Terezín. V lokalitě u Tuhaně se vyskytuje na ploše přibližně 1 m2² u cesty při hranici s přírodní památkou (cf. Karlík & al. 2005), práce z konce 20. století se o tomto druhu nezmiňují (Klaudisová & al. 1994, Klaudisová 1996).

Fauna

Zejména pro entomology je území přírodní památky velmi dobře známé jako výjimečná lokalita se vzácnými druhy psamofilního hmyzu. Podrobné zoologické průzkumy se zaměřovaly především na skupinu ploštic a střevlíkovité.

Nejvzácnějším druhem, který byl odtud udáván (nicméně alespoň v roce 2005 nepotvrzen; Řezáč in Karlík & 2005), je hrabulka Byrsinus flavicornis (syn. Aethus flavicornis), patřící do řádu ploštic. První zmínky o jejím výskytu pocházejí z 90. let 20. století, bohužel v souvislosti s poškozením přesypu jeho zarovnáním při sanaci skládky (Vilímová 1991). Tento druh má silně vyhraněné nároky na mikroklima a ostatní životní podmínky a vyhledává pouze biotop vátého písku. Písčina u Tuhaně je dnes uváděna jako jedna ze dvou lokalit v České republice potvrzených v nedávné době (druhou lokalitou jsou nedaleké Tišice). Poslední informace o výskytu hrabulky pocházejí z poloviny 90. let 20. století (tehdy se zde ještě vyskytovala v hojném počtu; Vilímová in Klaudisová & al. 1994).

Z dalších vzácnějších druhů ploštic byl zaznamenán Coranus subapterus, Emblethis denticollis, E. griseus, Arenocoris falleni, Bathysolen nubilis, Chorosoma schillingi (který má pouze několik lokalit v Polabí), Alydus calcaratus (Vilímová in Klaudisová & al. 1994), z ploštic vázaných na písčiny Geocoris ater, Arenocoris fallenii a Trapezonatus arenarius (Řezáč in Karlík & 2005).

Průzkum brouků čeledi střevlíkovitých odhalil řadu vzácných druhů vázaných na písčitý podklad, např. Harpalus flavescens, H. melancholicus (jeden z nejvzácnějších střevlíkovitých v Čechách), H. servus, H. picipennis, H. autumnalis, H. froelichii, Amara fulva, A. spreta, A. bifrons, Pseudoophonus griseus, Masoreus wetterhallii a Anisodactylus signatus (Hůrka in Klaudisová & al. 1994).

V poslední době byl ověřen výskyt vzácného chrousta mlynaříka (Polyphylla fullo) vyvíjejícího se v písčitých půdách a teplomilné ploštice klopušky (Anapus longicornis), pro kterou lokalita u Tuhaně představuje její nejzápadnější výskyt v areálu sahajícím až do stepí střední Asie (Řezáč in Karlík & 2005).

K výskytu sinokvětu chrpovitého

Sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides) patří na území České republiky k vymírajícím taxonům a ani v minulosti nepatřil k hojným druhům. Jako sarmatský druh (tzn. rozšířený v oblasti Černého a Kaspického moře a stepních oblastí jižní Ukrajiny) má ve střední Evropě (resp. v České republice a Německu) izolovaný reliktní výskyt. Nejbližší část souvislého areálu se nachází až na Ukrajině, odkud pokračuje jihem západní Sibiře až po Altaj. Z původních početných populací na písčinách ve středním Polabí od Nymburska po Terezín je dnes opakovaně ověřovaná pouze jediná lokalita v přírodní památce Písčina u Tišic, kde přežívá sotva v několika málo trsech.

Sinokvětu chrpovitému je zde věnována maximální péče (včetně udržování otevřené písčiny v místech jejího výskytu). Přesto zde vykvétá nepravidelně a ani početnost populace nedává příliš naději do budoucna (snížení genetické variability způsobené izolací od ostatních populací, vyžírání lůžek úborů fytofágním hmyzem).

Písčina u Tuhaně je místem, kde se sinokvět chrpovitý také vyskytoval. Velenovský (in Čelakovský 1867–1875) ho zde znal ještě jako hojný podobně jako v blízkých Tišicích („aber bei Tuhaň und Tišic unweit Neratovic häufig“). Poslední potvrzená informace pochází z roku 1981, kdy zde byl zaznamenán v jednom exempláři u rozrůstající se skládky (Toman in Klemm & Jentsch 1991). Na jaře 2007 byly na místech nově vyhlášovaného chráněného území vytvořeny tři plochy, na nichž byl pod patronací Agentury ochrany přírody a krajiny ČR proveden jeho záchranný výsev.

Péče o území

Od 90. let 20. století, kdy byly podány první návrhy na vyhlášení alespoň přechodně chráněné plochy, zde nebyla prováděna žádná péče o území. Důvodem mohlo být v té době i to, že při asanaci tuhaňské skládky v roce 1990 byl stržen vegetační kryt na místě dnešní přírodní památky, resp. zarovnán povrch tehdejšího přesypu. Případné zásahy k vytváření rozvolněných ploch byly proto v té době bezpředmětné. Pro budoucí vývoj mělo podstatný vliv oplocení přechodně chráněné plochy v roce 1994. Bylo tím zamezeno dalším možným negativním vlivům zvenčí (skládkování apod.). To se nepochybně vyplatilo i při povodni v roce 2002, kdy byl do blízkosti lokality vyvážen odpad, sediment a věci znehodnocené povodní.

V době zpracování průzkumu v roce 2005 (Karlík & al. 2005) byla již větší část přechodné chráněné plochy zarostlá s minimálním množstvím rozvolněných ploch. Po vyhlášení přírodní památky v roce 2007 byla oplocená část chráněného území posekána. Půdní povrch byl narušen bránami, kvůli výslednému efektu dostatečně zatíženými. Vzhledem k velké pokryvnosti mechů byl z území cíleně mimo vzniklé biomasy vyhrabáván i mechový porost a následně byly připraveny již zmíněné tři plochy pro výsev sinokvětu chrpovitého. S odstupem přibližně půl roku od provedené péče je evidentní, že zásah území prospěl, nicméně bude vhodné jej provádět častěji, případně s intenzivnějším narušováním povrchu. Pokryvnost mechů zůstává nadále relativně vysoká.

LITERATURA

Čelakovský L. (1867–1875): Prodromus der Flora von Böhmen. Prag. – Chytrý M., Kučera T. & Kočí M. (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha. 307 pp. – Karlík P., Šímová I. & Řezáč M. (2005): Přechodně chráněná plocha Tuhaň. Plán péče a návrh přírodní památky. Praha, ms. [depon. in: Krajský úřad Středočeského kraje, Praha], 12 pp., 14 pp., 26 photo, 5 map. – Klaudisová A. (1996): Příspěvek k psamofilní flóře Mělnicka a Roudnicka. Příroda, 7: 121-124. – Klaudisová A., Hůrka K. & Vilímová J. (1994): Inventarizační průzkum přechodně chráněné plochy písečný přesyp Tuhaň. Praha, ms., [depon. in: Krajský úřad Středočeského kraje, Praha 5], 19 pp., 4 photo. – Klemm G. & Jentsch H. (1991): Jurinea cyanoides (L.) Rchb. – ein Neufund in der Niederl­ausitz und zur aktuellen Verbreitung in Mittel­europa. Gleditschia, Berlin, 8: 89-99. – Vilímová J. (1991): Silné poškození význačné lokality vátého písku. Pam. a přír., 16: 368-370. – Vilímová J. & Klaudisová A. (1990): Zhodnocení vátých písků v ČR z botanického a entomologického pohledu. Část 2. Pam. a přír., 15: 491-496.

Autor pracuje jako botanik na Krajském úřadu Středočeského kraje