Zprávy, aktuality, oznámení

Ochrana přírody 4/2016 — 26. 8. 2016 — Zprávy, aktuality, oznámení

Soumrak glyfosátu?

Autor: Jakub Hruška

Glyfosát
N-(fosfonomethyl)glycin, zjednodušeně nazývaný glyfosát, zůstává ve světě dosud nejběžněji používaným totálním herbicidem (zahubí všechny rostliny). Byl vyvinut v 70. letech 20. století americkou firmou Monsanto a v roce 1974 jej uvedli na trh pod obchodním názvem Roundup. Několik desetiletí byl považován za pro suchozemské živočichy včetně člověka prakticky neškodnou látku. Glyfosát působí na rostliny tak, že blokuje šikimátovou cestu biosyntézy aromatických aminokyselin. Rostlina proto postupně hyne, jednak nedostatkem těchto aminokyselin, ale i deregulací celé metabolické dráhy a následným nedostatkem organického uhlíku pro celkový metabolismus. Živočichové šikimátovou metabolickou dráhu nemají, a proto se u nich předpokládala daleko nižší toxicita, než je tomu v případě rostlin (Pipke & Amrhein 1988). Glyfosát vstupuje postřikem do rostlin kutikulou listů, a protože povrch pokožky obvykle chrání vosková vrstva, obsahují aplikační přípravky povrchově aktivní látky (tenzidy), podstatně zvyšující její propustnost. Glyfosát účinkuje pomalu, protože proniká i do kořenových částí rostliny: ničí tak i rostliny, schopné regenerovat z kořenů a jejich částí. Odumření rostliny trvá až dva týdny, někdy i déle. Za ideálních podmínek je glyfosát v půdě během několika týdnů odbourán činností mikroorganismů (Krieger 2010. Rathore & Nollet 2012). Pokud ale pronikne do vod, je toxický pro ryby a další vodní živočichy (Stoycheva 2011).

Zdravotní rizika
Přestože se zprávy o možné toxicitě glyfosátu objevovaly již v minulosti a např. ve Švédsku bylo až do jeho vstupu do Evropské unie v roce 1995 zcela zakázáno jej používat, zásadní změna náhledu přišla až v roce 2015. Tehdy uznávaná Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) označila glyfosát za pravděpodobně karcinogenní látku. K tomuto závěru dospěl tým nezávislých vědců studiemi na zvířatech i výzkumem u lidí. IARC sloučeninu následně zařadila do skupiny karcinogenních látek 2A s odůvodněním, že může způsobovat u laboratorních zvířat rakovinu a u lidí vede ke vzniku některých typů rakoviny krve. Výrobci ale uvedené argumenty zpochybňují a poukazují na jiné studie, které údajně toxicitu a genotoxicitu neprokázaly. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) prohlásil, že glyfosát pravděpodobně není karcinogenní, ovšem tento závěr učinil na základě podkladů firem, které ho vyrábějí (Cressey 2015). Studie, kterou v ČR koordinovalo Hnutí Duha, prokázala, že šest z deseti Čechů má glyfosát v moči, a to přesto, že dobrovolníky byli obyvatelé měst, kteří by přímo s glyfosátem neměli přijít do styku (Hnutí Duha 2013). V tomto ohledu je ČR na tom o něco hůř než ostatní evropské země. Z výsledků ale vyplynuly i další alarmující skutečnosti. Glyfosát se zřejmě nerozkládá tak, jak výrobci slibují, a zůstává v potravinách, nebo se nesprávně používá (vysoké dávky, nedodržování ochranných lhůt). Například v Praze glyfosát dosud běžně slouží k „údržbě“ chodníků proti růstu plevelů. Městské části Praha 6 a Praha 7 jeho používání zastavily, ale například firmy najaté Magistrátem hlavního města Prahy, stejně jako jím řízené Lesy hl. m. Prahy ho na příslušných pozemcích běžně aplikují. Přitom evropská velkoměsta, kupř. Vídeň či švédský Göteborg, glyfosát nikdy nepoužívala, nebo jeho aplikování již zastavila (Berlín).

Důsledky pro životní prostředí
Relativní „bezpečnost“ uvedeného totálního herbicidu způsobila, že je masivně používán a velmi často i nadužíván. Stal se běžnou součástí agrotechnických postupů, a to nejen při hubení plevelů. Ve velkém množství se aplikuje i během předsklizňové desikaci mnoha plodin, zejména řepky, ale i kukuřice, slunečnice, obilovin a brambor. Zmiňovaný proces, po němž rostliny „uschnou“, umožňuje účinnou a jednoduchou sklizeň. Do prostředí se tak ale zcela nadbytečně dostává velké množství dnes již přinejmenším velmi podezřelé chemické látky. V posledních letech se navíc velmi rozmohla podzimní desikace strnišť, kdy zemědělci místo orby posklizňové „podrůstky“ jednoduše postříkají glyfosátem. Dosud zelená strniště zežloutnou, živočichové dostanou přímou dávku jedu a zmizí jim poslední zbytky potravy a úkrytu.

V ČR se glyfosát běžně používá také v lesnictví, a to k chemické přípravě před výsadbou sazenic. Veškerá vegetace se zničí aplikací herbicidu a poté se do uvolněného prostoru vysadí sazenice. Asi pětina v ČR spotřebovaného glyfosátu skončí právě v lesnictví. Autor příspěvku viděl v roce 2015 paseky v PR Prokopské údolí v Praze, zjevně „ošetřené“ glyfosátem, opatřené cedulkami „Ošetřeno ekologickým herbicidem“. Podepsány Lesy hlavního města Prahy.

Dalším velkým odběratelem glyfosátu se stala Správa železniční dopravní cesty, která herbicid masivně aplikuje na kolejový svršek tratí s cílem vyhubit veškeré plevele.

Přestože aplikace glyfosátu v naší krajině je masivní a často nadbytečná, přímé důkazy o jeho vlivu na biologickou rozmanitost chybějí, a to zejména proto, že je zřejmě dosud nikdo systematicky neshromažďoval. Překvapivě nejen v ČR, ale i ve světě bylo studií na zmiňované téma uveřejněno velmi málo, což však tušené souvislosti poškozování biodiverzity nijak nevyvrací. Spíše se naskýtá otázka, zda v případě glyfosátu se v jistém smyslu neopakuje „tabákový“ scénář, kdy výrobci cigaret dlouhá desetiletí úspěšně bagatelizovali škodlivé účinky kouření na lidské zdraví.

Již dlouhou dobu jsou v podezření z toxických účinků koktejly nejrůznějších agrochemikálií. Směs látek, z nichž každá zvlášť projde současnými toxikologickými testy jako „netoxická“, může mít v kombinaci s jinými sloučeninami netušené fatální účinky. Asi nejznámější příklad představuje syndrom zhroucení včelstev, kdy se z dosud neznámých příčin rozpadne včelí společenstvo, které je jinak objektivně v plné síle. Podezření v tomto případě padá na směs neonikotinoidů (syntetických insekticidů) a dalších v zemědělství používaných látek (Goulson 2013, Plesník 2014, EASAC 2015). A právě hojně užívaný glyfosát může být jednou z klíčových složek těchto směsí.

Evropa je na tom s aplikací glyfosátu v porovnání se zbytkem světa ještě relativně dobře. Firma Monsanto již začátkem 90. let 20. století objevila v půdě továrny na výrobu glyfosátu kmen bakterií Agrobacterium tumefaciens, které se díky dlouhodobému vystavení účinkům zmiňovaného herbicidu staly vůči němu rezistentní. Z bakterie následně firma izolovala gen, který se vkládá do některých zemědělských plodin. K dispozici máme mnoho odrůd a kultivarů plodin odolných na glyfosát. Jedná se o sóju, řepku, kukuřici, bavlník, vojtěšku a cukrovou řepu (Woodborn 2000). Tyto geneticky modifikované plodiny s rezistencí ke glyfosátu se označují jako „Roundup Ready“ plodiny a již v roce 2009 tvořily jimi oseté plochy většinu (80  %) celkové výměry, na níž se pěstovaly geneticky modifikované plodiny (Duke & Powles 2009). Vzhledem k tomu, že celosvětový patent na Roundup vypršel, může být tento podíl ještě vyšší. V EU je ale běžné používání zmiňovaných geneticky modifikovaných plodin zakázáno.

Klíčová rozhodnutí Evropské unie
Všechny popsané skutečnosti se, i když pro českého skeptika trochu neočekávaně, odrazily při posuzování prodloužení registrace (tedy povolení k použití) glyfosátu v EU. Poslední, patnáctiletá registrace skončila 30. 6. 2016. Evropský parlament se, a nutno dodat, že i významnou zásluhou českého europoslance Pavla Poce (ČSSD), v červnu 2016 shodl na tom, že registraci neprodlouží. Toto rozhodnutí sice zvrátila Evropská komise, která v tomto případě skutečně měla právo stanovisko europarlamentu změnit. Nicméně i tak registrace trvá jen 18 měsíců, tedy do konce roku 2017. V tomto období dojde k dalšímu posouzení zdravotních rizik glyfosátu Evropskou agenturou pro chemické látky (ECHA). Její stanovisko by mělo být známo v druhé polovině roku 2017 (EC 2016).

Postoj České republiky vystihuje následující výňatek z tiskové zprávy Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který je rezortním pracovištěm Ministerstva zemědělství:

Evropská komise v červnu schválila nařízení o možnosti uvádět na trh v zemích EU přípravky obsahující herbicidní látku glyfosát po dobu 18 měsíců, ale tímto nařízením nestanovila podmínky používání. V tuto chvíli je schváleno navazující nařízení Evropské komise, které stanoví určitá omezení pro použití glyfosátu.
Dne 11. července 2016 členské státy odhlasovaly text navazujícího nařízení Evropské komise, které stanoví určitá omezení pro použití glyfosátu. Konkrétní termíny a forma omezení přípravků obsahujících glyfosát budou předmětem jednání mezi členskými zeměmi a rovněž v rámci České republiky mezi Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem zdravotnictví a ÚKZÚZ. Tato omezení zahrnují:
a

• zákaz použití formulační přísady ethoxylovaného aminu loje v přípravcích obsahujících glyfosát;
• aposouzení, zda ošetření, prováděná krátce před sklizní, jsou v souladu se zásadami správné zemědělské praxe;
• omezení nebo zákaz použití glyfosátu v určitých citlivých oblastech, jako jsou parky, dětská, školní a sportovní hřiště a v blízkosti zdravotnických zařízení (ÚKZÚZ 2016).

Vyplývá z něj, že ČR, na rozdíl od mnoha členských států EU, zřejmě minimální celounijní omezení nebude nijak zpřísňovat. V prvním bodě se hovoří o zákazu používání tenzidů, které, jak jsme již uvedli, usnadňují průnik herbicidu do rostliny a zvyšují jeho účinek. Autor příspěvku je zejména zvědav, jak bude posouzen druhý bod, tedy zda předsklizňová desikace bude zakázána, anebo se ukáže, že „správné zemědělské praxi“ vlastně naprosto vyhovuje. V tom případě ale tento pojem evidentně ztrácí smysl, když vědomé riziko by bylo součástí „správné zemědělské praxe“. Navíc v opatřeních nefiguruje používání Roundupu v lesnictví, dopravě a zřejmě česky specifická podzimní desikace polí místo orby.

Na klíčových vyjednáváních v rámci EU Česká republika vystupovala prostřednictvím ministra zemědělství Mariana Jurečky proti zákazu používání glyfosátu. Z dosavadního přístupu jednotlivých členských států EU ale jasně vyplývá vědomí rizik spojených s aplikací glyfosátu. Například Francie deklarovala již v květnu 2016, že se chystá použití glyfosátu plošně zakázat, ať již dopadne posuzovací proces jakkoliv.

Jakub Hruška