Ochrana přírody 3/2015 — 4. 8. 2015 — Vzpomínky a medailonky — Tištěná verze článku v pdf
90 let Vojena Ložka
V tomto roce se dožívá devadesátky (spolu s. Otakarem Leiským) nejstarší žijící veterán ochrany přírody u nás. Patřil ještě ke skupince přírodovědců kolem Dr. Jaroslava Veselého, ve které se na počátku 50. let formulovaly názory na legislativní ochranu přírody u nás a její poslání a organizační zajištění. ( Zákon č.40/1956 Sb. o státní ochraně přírody byl přijat v r. 1956 Sb., Státní ústav památkové péče a ochrany přírody byl pak založen v r. 1958, J. Veselý se stal jeho prvním ředitelem). Celá léta byl jubilant vždy odbornou a vědeckou oporou státní ochraně přírody, a to i té dobrovolné, když v pozdějších létech vznikaly její organizace.
Několik dat úvodem:
Vojen Ložek se narodil 26. 7. 1925 v Praze na Smíchově, jeho otec – architekt Václav Ložek – byl žákem Plečnika, matka (rozená Kozáková) byla malířka, absolventka AVU.
1938 zájem o měkkýše přivedl Ložka do Národního muzea, kde pomáhal jako dobrovolný pracovník; 1944 dokončil reálné gymnázium a nastoupil do Národního muzea jako pomocná vědecká síla; 1948 dokončil Přírodovědeckou fakultu UK a nastoupil do Ústředního ústavu geologického (aspirant – vědecký pracovník);
1955 mu byl přidělen úkol – zpracovat přehledné mapy přirozených hnojiv a minerální síly půd Československa v měř. 1 : 200 000; vyšla jeho práce Měkkýši čs. kvartéru, Rozpravy ÚÚG, stran 510;
1966 získal titul DrSc. za práci Quartärmollusken der Tschechoslowakei, Rozpravy ÚÚG, str. 374, vydáno r. 1964;
1967 začal přednášet na Přírodovědecké fakultě „Vývoj československé přírody“, téma, které přednáší dodnes; 1968 Philosophical Society of Cambridge – čestné členství;
1973 medaile za zásluhy o výzkum krasu na mezinárodním speleologickém kongresu v Olomouci;
1980 Albrecht-Penck Medaile SRN – za zásluhy o výzkum světového kvartéru.
2000 medaile G. J. Mendela udělená Českou akademií věd za zásluhy o rozvoj biologických věd
Práce v Ústředním geologickém ústavu dala jubilantovi dobré možnosti k vědeckému růstu a rozšiřování záběru odbornosti. S Jaroslavem Veselým se Ložek seznámil prostřednictvím Oty Leiského. Veselý jako úředník Ministerstva školství a osvěty seděl tehdy na Národní třídě proti Národnímu divadlu (ještě s Rudolfem Maximovičem a také Karlem Kodlem, Ložkovým účitelem přírodopisu z gymnázia), později vedl oddělení ochrany přírody ve Státním památkovém ústavu. J. Veselý také seznámil V. Ložka s Juliusem Matisem, generálním konzervátorem státní ochrany přírody na Slovensku a přes něj s dalšími slovenskými ochránci a badateli. (Matis později požádal Ložka o soupis území a lokalit, které by podle jeho názoru měly být na Slovensku chráněny.)
Vojen Ložek asi v r. 1958-60 v Malých Karpatech
u Plaveckého Mikuláše. Fotografovala Libuše
Smolíková – spolu tu posuzovali možnosti datování
fosilních půd.
Počátkem 50. let požádal předseda Čs. akademie zemědělských věd A. Klečka ředitele UÚG L. Čepka o prioritní zpracování map přirozených hnojiv a minerální síly půd Československa do měřítka 1 : 200 000. Úkol, k jehož splnění dostal Ložek jako odpovědný řešitel potřebné podmínky – volnost v rozhodování, auto, kolektora a řidiče v jedné osobě i administrativní zajištění, měl být splněn do deseti let (v terénu se pracovalo v měř. 1 : 50 000). Tak dostal jubilant mimořádnou možnost poznat celé území tehdejší republiky. Stal se také z něj (vystudovaného zoologa) náš přední uznávaný pedolog a kvartérní geolog. Jubilant dnes připomíná, že zažil dva totalitní režimy a pro jeho práci se – kupodivu čirou náhodou – podmínky v nich pro něj projevily velmi kladně. Za protektorátu po absolvování gymnázia poznal v Národním muzeu řadu našich předních badatelů a jejich práci (soustřeďoval se zde vědecký život, vysoké školy byly zavřené!), což mu velmi pomohlo při pozdějším studiu přírodovědecké fakulty. Za socialismu zase dostal přidělený výše uvedený úkol, který mu umožnil volnost v kvartérních výzkumech po celém území Československa. ( Na druhou stranu však díky železné oponě neměl možnost stáží na zahraničních univerzitách a jen zřídka se dostal do kapitalistické ciziny.) Po splnění úkolu za osm let dostal jubilant jeden rok na vlastní práce, které věnoval výkopům, studiu profilů mj. v Českém krasu, na Slovensku ap. V roce 1963 odešel do Geologického ústavu ČSAV a tam vytrval až do odchodu do penze v roce 1990. Výsledkem dlouholeté práce jubilanta je mj. 310 holocenních a 450 pleistocenních profilů na území ČR a SR, v nichž je vývoj přírody doložen rozborem měkkýších společenstev a dalších dokladů. To je vzhledem k rozloze území světový unikát. Po odchodu do důchodu pracoval dr. Ložek dlouhá léta na plný či částečný úvazek v ČÚOP – AOPK ČR, ve středisku pro Středočeský kraj.
Se státní ochranou přírody byl jubilant stále ve styku. Se Státním ústavem památkové péče a ochrany přírody spolupracoval při navrhování zvláště chráněných území, jejich ochraně, s krajskými středisky památkové péče a ochrany přírody a jejich správami chráněných krajinných oblastí spolupracoval od jejich zřizování, v letech 1958 – 1960. Diskuse ke koncepcím, metodikám, výjezdní semináře, oponentury úkolů – to vše si bez Vojena Ložka ani nelze představit. Je s podivem, že člověk tak rozsáhlého záběru a neustále se věnující výzkumné práci v terénu i v pokročilém věku, si bez jakýchkoliv námitek vždy nalezl čas na okamžité potřeby některého pracoviště státní ochrany přírody. Způsob jeho jednání skvěle vystihl přední ochranář – zoolog a ochranářský filozof Pavel Pecina: „Sám jsem využíval znalostí a laskavosti dr. Ložka nesčetněkrát. Přestože reálná situace obvykle vždy odpovídala vztahu mistra a učedníka, dokázal vždy navodit takovou atmosféru, plynoucí z jeho přátelského vztahu a tolerance, že se jeho mentální převaha téměř kamsi vypařila a předávání informací probíhalo formou partnerského dialogu.“
Nesmíme zapomenout také na to, že Ložek se vždy zapojil do činnosti dobrovolných organizací ochrany přírody. Začalo to TISem, který vybudoval jeho spolužák Otakar Leiský. Později, po vzniku Českého svazu ochránců přírody, spolupracoval s mnohými jeho základními organizacemi, stejně tak pracoval i v České speleologické společnosti. Byl velmi často zván na Slovensko na skvěle organizované tábory ochráncov prírody, kde přednášel, dělal průvodce v terénu a večer u táboráku zářil jako vypravěč zábavných příhod ze života našich předních přírodovědců. Pravidelně se také účastnil jako přednášející na táborech mládeže hnutí Brontosaurus na Zvířeticích.
Významná je činnost publikační. Do dnešního dne je registrováno kolem 1 250 jeho prací. Po desetiletí je členem redakčních rad Vesmíru a Živy a byl také členem redakční rady časopisu Památky a příroda (sloučené časopisy Správy památkové péče a Ochrana přírody v letech 1975 -1990) a Ochrana přírody (od r. 1991 do r. 2006). Napsal řadu článků věnovaných různým problémům jako: vývoj přírody v Česku a na Slovensku, péče o chráněná území, biodiverzita a geodiverzita, mokřady a péče o ně, těžba a ochrana přírody, rekultivace ap. Jako vedoucí redaktor jsem u něj vždy nalezl podporu – a za socialismu, kdy psaní o škodách v přírodě a o negativních trendech v životním prostředí bylo politickým problémem, byla taková podpora velmi důležitá. Jeho články byly později vydány knižně v publikacích Zrcadlo minulosti – Česká a slovenská krajina v kvartéru a Po stopách pravěkých dějů – O silách, které vytvářely naši krajinu. Tyto knihy by měly být oporou každého ochránce přírody. Ve významné řadě knižních publikací státní ochrany přírody Chráněná území ČR byl Ložek recenzentem, u dílu Střední Čechy hlavním autorem.
Vojenu Ložkovi přejeme pevné zdraví a stálé spojení s vědeckými pracovišti, studenty a s ochranou přírody, pro kterou vykonal tak mnoho.